Henri Verneuil

Henri Verneuil, vlastním jménem Achod Malakian, narozen 15. října 1920 v Rodostu (dnešní Tekirdag, Turecko), zemřel 11. ledna 2002 v Paříži, byl významný francouzský režisér, scenárista a filmař arménského původu. Původ a začátky kariéry Henri Verneuil pocházel z arménské rodiny, která kvůli pronásledování arménské menšiny v Turecku emigrovala do Francie, když mu byly čtyři roky. Jeho otec byl původně rejdařem malé rybářské flotily. Po příchodu do Marseille přijal mladý Achod jméno Henri Verneuil, aby se lépe začlenil do francouzské společnosti. Vystudoval strojní inženýrství na Francouzské univerzitě v Paříži a později na École Nationale d'Arts et Metiers v Aix-en-Provence, kde získal diplom v roce 1943. Cesta k filmu Po druhé světové válce pracoval jako novinář pro deník Libération a jako rozhlasový reportér a komentátor. K filmu se dostal na konci čtyřicátých let jako asistent režie u Roberta Vernaye. V tomto období natočil více než dvacet dokumentárních snímků o Paříži, její kultuře a obyvatelích. Jeho režijní debut v hraném filmu přišel v roce 1951 s černou komedií La Table aux crevés. Následující rok natočil film Forbidden Fruit (Le fruit défendu) podle románu Georgese Simenona, který mu přinesl uznání kritiky. Zlatá éra V padesátých a šedesátých letech se Verneuil etabloval jako jeden z nejúspěšnějších francouzských režisérů komerčního filmu. Proslavil se zejména spoluprací s významnými hereckými osobnostmi francouzské kinematografie. Nejčastěji obsazoval Fernandela, Jeana Gabina a později Jeana-Paula Belmonda a Alaina Delona. V roce 1963 natočil film Melodie podzemí (Mélodie en sous-sol), ve kterém poprvé spojil Jeana Gabina a Alaina Delona. Tento kriminální film o loupeži v kasinu v Cannes se stal velkým diváckým úspěchem. Mezinárodní uznání V roce 1964 natočil dobrodružný film 100 000 dolarů na slunci (Cent mille dollars au soleil) s Jeanem-Paulem Belmondem a Linem Venturou. Téhož roku uvedl válečné drama Víkend na Zuydcoote (Weekend at Dunkirk) s Belmondem v hlavní roli, které získalo uznání i za hranicemi Francie. Verneuil se prosadil i v mezinárodní produkci, když natočil western Zbraně pro San Sebastian (Guns for San Sebastian, 1968) s Anthonym Quinnem a Charlesem Bronsonem. Vrchol kariéry Za vrchol Verneuilovy tvorby je považován film Sicilský klan (Le Clan des Siciliens) z roku 1969. V tomto kriminálním thrilleru spojil tři velké hvězdy francouzského filmu - Jeana Gabina, Alaina Delona a Lina Venturu. Film s hudbou Ennia Morriconeho byl kritiky označen za mistrovské dílo kriminálního žánru a zaznamenal mimořádný komerční úspěch. V Paříži se na něj prodalo 800 000 vstupenek. Sedmdesátá léta V sedmdesátých letech pokračoval Verneuil v natáčení kriminálních a akčních filmů. V roce 1971 natočil Kořist (La Peau de torpedo) s Jeanem-Paulem Belmondem a Omarem Sharifem. Následoval špionážní thriller Le Serpent (1973) s Henrym Fondou a Yulem Brynnerem. V roce 1975 přišel jeho druhý životní film Strach nad městem (Peur sur la ville) s Belmondem v roli komisaře pařížské kriminálky pronásledujícího psychopatického vraha. Politický thriller V roce 1979 natočil Verneuil politický thriller I... comme Icare (I as in Icarus) s Yvesem Montandem v hlavní roli. Film inspirovaný konspiračními teoriemi kolem atentátu na Johna F. Kennedyho sleduje prokurátora, který odmítá přijmout oficiální verzi o atentátu na prezidenta a odhaluje rozsáhlé spiknutí. Snímek je považován za jeden z nejlepších francouzských politických thrillerů své doby. Autobiografické filmy Na sklonku své kariéry se Verneuil obrátil k vlastnímu životnímu příběhu. V roce 1985 vydal autobiografickou knihu Mayrig (arménsky "matka"), kterou v roce 1991 převedl na filmové plátno. Film Mayrig s Claudií Cardinale a Omarem Sharifem v hlavních rolích vypráví příběh arménské rodiny, která po genocidě v roce 1915 emigrovala do Francie. Následující rok natočil pokračování 588 rue paradis. Tyto osobní filmy uzavřely jeho bohatou filmovou kariéru. Ocenění a odkaz Za své celoživotní dílo byl Henri Verneuil oceněn Čestným Césarem (1996) a byl zvolen členem Akademie výtvarných umění (2000). Jeho filmy kombinovaly komerční přístup s řemeslnou dokonalostí a často se stávaly diváckými hity. Přestože byl kritiky Cahiers du cinéma označován za představitele tzv. "cinéma de papa" (otcovské kinematografie), kterou mladí tvůrci Nové vlny odmítali, jeho filmy si získaly trvalou oblibu u diváků a dnes jsou považovány za klasická díla francouzské kinematografie. Henri Verneuil zemřel 11. ledna 2002 v Paříži na selhání srdce ve věku 81 let.