Jenny Maxwell

Jenny Maxwell (3. září 1941 – 10. června 1981) byla americká filmová a televizní herečka norského původu. Narodila se jako Jennifer Helene Maxwell v New Yorku. Její otec pracoval jako stavební dělník a rodina měla skandinávské kořeny – původní příjmení Moksvold bylo změněno na Maxwell, když rodina emigrovala do Spojených států v roce 1949. Začátky kariéry Jenny Maxwell byla objevena v pouhých 16 letech, když navštěvovala střední školu v Brooklynu. Všiml si jí uznávaný režisér Vincente Minnelli, který ji přivedl do Hollywoodu, kde absolvovala kamerové zkoušky pro film Some Came Running. Ačkoli tuto roli nezískala, otevřely se jí dveře do světa televize a filmu. Svou hereckou kariéru zahájila v roce 1959 menší rolí ve filmu Blue Denim, který se zabýval kontroverzním tématem těhotenství mladistvých. Ve stejném roce se objevila v populárním televizním seriálu Father Knows Best. Vrchol kariéry a spolupráce s Elvisem Presleym Největší úspěch v kariéře Jenny Maxwell přišel v roce 1961, kdy ztvárnila roli rozmazlené dívky Ellie Corbett v hudebním filmu Blue Hawaii po boku Elvise Presleyho. Film se stal kasovním trhákem a obsadil 10. místo v žebříčku nejvýdělečnějších filmů roku 1961. Maxwell zde hrála flirtující problémovou teenagerku se sebevražednými sklony, kterou Presleyho postava "zkrotí" výpraskem na pláži. Tato scéna se stala jednou z nejznámějších v její kariéře. Film Blue Hawaii byl natáčen na havajských ostrovech Oahu a Kauai a obsahoval 14 písní, což bylo více než v jakémkoli jiném Presleyho filmu. V roce 1961 se Maxwell objevila také v populárním seriálu The Twilight Zone v epizodě "Long Distance Call", kde ztvárnila postavu chůvy Shirley. Téhož roku účinkovala i v seriálu Route 66. Její televizní kariéra pokračovala rolemi v seriálech jako Ichabod and Me (1962), The Joey Bishop Show (1962) a 77 Sunset Strip (1963). Pozdější kariéra V roce 1963 se Jenny Maxwell objevila ve dvou filmech. Prvním byl Take Her, She's Mine, kde hrála po boku hvězd jako James Stewart a Sandra Dee. Film režíroval Henry Koster a pojednával o otci, který se snaží chránit svou dospívající dceru před problémy. Druhým byl nízkorozpočtový film Shotgun Wedding, který se stal jejím posledním celovečerním filmem. Tento snímek, na jehož scénáři se podílel kontroverzní filmař Edward D. Wood Jr., byl béčkovým filmem, kde Maxwell ztvárnila roli venkovské dívky Honey Bee. V pozdějších letech se objevila v seriálech Wagon Train a My Three Sons (1967). Její herecká kariéra byla relativně krátká a skončila v roce 1968, kdy se rozhodla opustit Hollywood, aby se mohla více věnovat svému synovi. Osobní život a tragický konec Jenny Maxwell se 17. dubna 1959 ve svých 18 letech provdala za 24letého asistenta režie Paula W. Rappa. V roce 1960 se jim narodil syn Brian. Po dvou a půl letech manželství se pár rozešel a následoval veřejný rozvod a boj o péči o syna, který Maxwell zpočátku vyhrála. V roce 1970 se provdala za právníka Ervina M. "Tipa" Roedera, který byl o 21 let starší. Tragický konec přišel 10. června 1981, kdy byli Jenny Maxwell a její manžel zastřeleni ve vstupní hale jejího bytu v Beverly Hills. Bylo jí pouhých 39 let. Ačkoli byla vražda původně označena za nepovedený pokus o loupež, pozdější vyšetřování naznačilo, že mohlo jít o nájemnou vraždu související s probíhajícím rozvodem páru a finančními záležitostmi. I přes svou relativně krátkou kariéru zanechala Jenny Maxwell v Hollywoodu nesmazatelnou stopu, především díky své ikonické roli ve filmu Blue Hawaii, který zůstává jedním z nejoblíbenějších filmů Elvise Presleyho.