Ferdynand Matysik

Ferdynand Matysik, 21. dubna 1931, Drogomyśl, Polsko – 9. května 2021, Wrocław, herec Divadelní začátky Ferdynand Matysik byl významný polský divadelní a filmový herec. V roce 1954 absolvoval Státní vysokou divadelní školu v Krakově a ihned po studiích nastoupil do Divadla Wybrzeże v Gdaňsku, kde strávil jednu sezónu. V roce 1955 přešel do nově otevřeného Lidového divadla v Krakově-Nové Huti, kde působil téměř deset let (1955-1964). Zde debutoval jako Stach v inauguračním představení režisérky Wandy Wróblewské "Cud mniemany, czyli Krakowiacy i Górale" (Domnělý zázrak aneb Krakováci a horalé). Během svého působení v Nové Huti ztvárnil více než čtyřicet rolí v inscenacích významných režisérů jako Krystyna Skuszanka, Jerzy Krasowski, Jerzy Zegalski, Józef Gruda, Wanda Laskowska, Lidia Zamkow, Józef Szajna či Piotr Paradowski. Wrocławské období V roce 1964 se Matysik přestěhoval do Wrocławi, kde se stal členem souboru Polského divadla (Teatr Polski) a zůstal mu věrný až do ukončení své herecké kariéry v roce 2007. Za 43 let působení na této scéně vytvořil více než sto různorodých rolí pod vedením předních polských režisérů jako Jerzy Grzegorzewski, Tadeusz Minc, Jerzy Jarocki, Andrzej Wajda či Krystian Lupa. K jeho nejvýznamnějším divadelním rolím patřil Pijak ve "Ślubu" (Svatba) Witolda Gombrowicze, Kirkor v "Koczowisku" (Tábořiště) Tomasze Łubieńského, Handrycz v adaptaci "Opętanych" (Posedlí) Witolda Gombrowicze, Kazek v "Kondukcie" (Průvod) Bohdana Drozdowského, Papkin v "Zemście" (Pomsta) a Czepiec ve "Weselu" (Svatba). Filmová kariéra Ferdynand Matysik se prosadil i ve filmovém průmyslu, kde debutoval v roce 1956 ve filmu Cien (Stín) režiséra Jerzyho Kawalerowicze. Film byl natočen podle stejnojmenné povídky Alexandra Ścibora-Rylského a vypráví příběh o tragických událostech z druhé světové války a poválečného období. Matysik zde ztvárnil bratra Tekly, člena gangu. K jeho nejvýznamnějším filmovým rolím patřila postava Staszka Gawlika v klasickém polském filmu Ashes and Diamonds (Popioł i diament) režiséra Andrzeje Wajdy z roku 1958. Tento film, který dokončil Wajdovu válečnou trilogii, je považován za jedno z nejvýznamnějších děl polské kinematografie. Matysik zde ztvárnil dělníka z cementárny, kterého zabije hlavní hrdina Maciek. V roce 1978 si zahrál roli ředitele UNESCO ve sci-fi filmu Test pilota Pirxa (Inquest of Pilot Pirx), polsko-sovětské koprodukci režiséra Marka Piestraka podle povídky slavného spisovatele Stanisława Lema. Film pojednává o testování androidů na vesmírné misi a patří k průkopnickým dílům východoevropské sci-fi kinematografie. Komediální role a pozdější tvorba Širší publikum si Matysika pamatuje především z populárních komedií. V roce 1988 ztvárnil roli Zawady, otce Pawła, v úspěšné komedii Kogel-mogel režiséra Romana Załuského a o rok později si tuto roli zopakoval v pokračování Galimatias, czyli kogel-mogel II. Objevil se také v kultovním filmu Sami swoi, kde hrál velitele sovětského tanku, který vjel na dvůr Pawlaka. V pozdějších letech se Matysik objevoval i v televizních seriálech jako Świat według Kiepskich, Fala zbrodni, Na kłopoty... Bednarski či Daleko od szosy. Jeho poslední filmovou rolí byla postava kinooperátora Teofila ve filmu Jasminum (2006) režiséra Jana Jakuba Kolského. Ocenění a uznání Za svou bohatou hereckou kariéru získal Ferdynand Matysik řadu ocenění. Dvakrát obdržel hereckou cenu na Festivalu polských současných her ve Wrocławi – za roli Pijaka ve "Ślubu" (1976) a za Kirkora v "Koczowisku" (1980). Za tuto druhou roli mu byla udělena také cena Společnosti milovníků Wrocławi. Na XXXVI. Kališských divadelních setkáních (1996) získal cenu za epizodní roli soudního zřízence Marka v inscenaci "Płatonow – Akt pominięty" podle Antona Čechova. Za svůj přínos polské kultuře byl vyznamenán Stříbrným křížem za zásluhy (1976), Odznakem "Zasloužilý kulturní pracovník" (1983), Rytířským křížem Řádu znovuzrození Polska (1984), Důstojnickým křížem Řádu znovuzrození Polska (2004) a Stříbrnou medailí "Zasloužilý kultuře Gloria Artis" (2006). Ferdynand Matysik zemřel 9. května 2021 ve věku 90 let ve Wrocławi, kde strávil většinu svého profesního života. Byl otcem herce Grzegorze Matysika.