José Manuel Martín

José Manuel Martín Pérez (24. května 1924, Casavieja, Ávila, Španělsko – 12. dubna 2006) byl španělský filmový a televizní herec, rozhlasový hlasatel a scenárista. Patřil mezi nejvýraznější charakterní herce španělské kinematografie 50. a 60. let 20. století. Počátky kariéry Martín studoval na madridském Teatro Español Universitario společně s Josém Luisem Lópezem Vázquezem, Maríou Jesús Valdésovou a Valerianem Andrésem. Po získání stipendia na Lope de Rueda zahájil profesionální divadelní kariéru pod vedením Alejandra Ulloy. Od roku 1942 pracoval také jako hlasatel pro Radio Nacional de España. Později získal bakalářský titul v oboru žurnalistika. Filmový debut a první role Ve svých 28 letech debutoval ve válečném dramatu La llamada de África (1952) režiséra Césara Fernándeze Ardavína. Následovaly menší role v dobrodružném filmu A dos grados del ecuador (1953), komedii Aeropuerto (1953) a nábožensky laděných historických dramatech I Was a Parish Priest (1953) a Judas' Kiss (1954). S režisérem Rafaelem Gilem natočil několik filmů včetně La otra vida del capitán Contreras (1955) a El canto del gallo (1955). Objevil se také v dramatech Duelo de pasiones (1956) a Ha pasado un hombre (1956), komedii Los ladrones somos gente honrada (1956) a dalších. Průlom v kariéře Významný zlom v jeho kariéře přišel s důležitými vedlejšími rolemi ve filmech Spanish Affair (1957), který společně režírovali Don Siegel a Luis Marquina, Ángeles sin cielo (1957) Sergia Corbucciho a především v oceňovaném filmu Viridiana (1961) legendárního režiséra Luise Buñuela. Ve Viridianě ztvárnil postavu El Cojo (Kulhavého), což byl jeden z žebráků v kontroverzním filmu, který získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes, ale byl zakázán ve Španělsku a odsouzen Vatikánem pro svou kritiku katolické církve. Hvězda spaghetti westernů Martín se stal jedním z nejznámějších španělských herců v žánru spaghetti western, který se natáčel především v oblasti Almería ve Španělsku. Jeho zkušenosti s rolemi padouchů ho předurčily k obsazování do rolí mexických banditů a přisluhovačů. Mezi jeho nejvýznamnější westerny patří Savage Guns (1961), Gunfighters of Casa Grande (1964), Minnesota Clay (1964), A Pistol for Ringo (1965), Seven Dollars on the Red (1966), Arizona Colt (1966) a A Bullet for the General (1966). Vrchol kariéry Na vrcholu své kariéry se objevil v několika kultovních filmech, které dnes patří mezi klasiky žánru. Ztvárnil roli Buda ve filmu God Forgives... I Don't! (1967), který odstartoval úspěšnou spolupráci Terence Hilla a Buda Spencera. Dále hrál ve filmech 100 Rifles (1969) a Cut-Throats Nine (1972). Kromě westernů se prosadil i v evropských hororových filmech jako The Castle of Fu Manchu (1969), The Sinister Eyes of Dr. Orloff (1973), Count Dracula's Great Love (1974) a Curse of the Devil (1974). Scenáristická činnost a pozdější kariéra Martín byl také autorem mnoha básní a příležitostně se věnoval scenáristice. Jeho prvním scénářem byl film The Student Connection (1974), který napsal společně s Lucianem Ercolim, Josém Luisem Navarrem a režisérem Rafaelem Romerem Marchentem. Koncem 70. let se částečně stáhl z filmového průmyslu. V roce 1977 se objevil v několika epizodách populárního dobrodružného televizního seriálu Curro Jiménez. Mezi jeho poslední významné role patřily snímky Oro rojo (1978), komedie Al este del oeste (1984) a film o španělské občanské válce Dragón Rapide (1986). Odkaz José Manuel Martín se během své dlouhé kariéry objevil ve více než 100 filmových a televizních produkcích. Přestože hrál převážně vedlejší role, jeho výrazný herecký projev a schopnost ztvárnit přesvědčivé záporné postavy z něj učinily jednu z nejrozpoznatelnějších tváří španělské kinematografie. Je považován za jednoho z nejlepších filmových padouchů své éry, jehož výkony ve spaghetti westernech se vyrovnaly jeho kolegům jako byli Aldo Sambrell a Andrea Scotti. Zemřel 12. dubna 2006 ve věku 81 let, zanechávaje za sebou bohaté filmové dědictví.