Andrija Maricic

Andreja Maričić, narozen 15. dubna 1959 v Bělehradě, Srbsko (tehdejší Jugoslávie), zemřel 30. června 2021 v Bělehradě, Srbsko, byl významný srbský herec, editor a producent. Vzdělání a počátky kariéry Andreja Maričić vystudoval herectví na Fakultě dramatických umění v Bělehradě, kde v roce 1982 získal diplom ve třídě profesora Miroslava Dediće. Mezi jeho spolužáky patřili známí herci jako Sonja Savić, Žarko Laušević, Zoran Cvijanović, Bule Goncić a Suzana Petričević. Jeho první výraznou filmovou rolí byla postava Zvonka Mihajloviće v kultovním jugoslávském filmu Ljubavni život Budimira Trajkovića (Milostný život Budimira Trajkoviće) z roku 1977, kde ztvárnil nejlepšího přítele hlavního hrdiny. Filmová kariéra Přestože Maričić začal svou kariéru již v 70. letech, jeho filmografie zahrnuje několik pozoruhodných rolí. V roce 1965 se objevil ve velkofilmu Genghis Khan, kde ztvárnil postavu Chagedaie po boku mezinárodních hvězd jako Omar Sharif, Stephen Boyd a James Mason. Film byl natáčen v Jugoslávii a pro mladého herce to byla významná příležitost. V roce 2011 si zahrál roli třetího senátora v historickém dramatu Coriolanus, režijním debutu Ralpha Fiennese, který ve filmu také ztvárnil hlavní roli. Tento film, adaptace Shakespearovy hry, byl natáčen v Srbsku a Maričić tak měl možnost spolupracovat s mezinárodním obsazením včetně Gerarda Butlera a Briana Coxe. Televizní tvorba V televizní tvorbě se Maričić výrazně prosadil především v seriálu TV teatar, kde v letech 1988-2001 ztvárnil několik různých rolí, včetně postav Lebedeva, Herba Milera, majora Vladimira Tucoviće a Stevana Gruboroviće-Macy. Jeho televizní kariéra pokračovala i v novém tisíciletí, kdy se objevil v mnoha srbských seriálech. V roce 2019 získal roli v mezinárodním fantasy seriálu The Outpost, kde ztvárnil postavu jménem One (Jeden) v pěti epizodách druhé sezóny. Seriál byl produkován americkou televizní stanicí The CW a natáčel se v Srbsku. Divadelní kariéra a pedagogická činnost Od roku 1986 byl stálým členem Národního divadla v Bělehradě. Mezi jeho významné divadelní role patřily výkony v inscenacích jako Kako zasmejati gospodara v režii Vidy Ognjenovićové, Konak v režii Miry Trailovićové, Kako mogu da te čujem dok teče voda v režii Bory Grigoriće, Slepi Miš v režii Plamena Kartalova a Opasne veze v režii Stevana Bodrože. Kromě herectví se věnoval i pedagogické činnosti - působil jako asistent profesora Petra Zece na katedře herectví na Akademii krásných umění v Bělehradě a později jako profesor herectví na katedře sólového zpěvu. Krátce také vyučoval herectví na střední baletní škole. Další aktivity Maričić byl také jedním ze zakladatelů divadelní skupiny KPGT pod vedením Ljubiši Ristiće a divadla Pivara pod vedením Borky Pavićevićové. Od roku 1998 pracoval v produkční společnosti Fiks Fokus jako režisér a editor. Jako divadelní režisér režíroval řadu příležitostných a menších představení spojených s různými duchovními oslavami a představení Reč Balkánského experimentálního divadla, jehož byl také zakladatelem. V roce 1986 získal ocenění Nejlepší mladý herec na festivalu v Jagodině. Osobní život Andreja Maričić byl ženatý s režisérkou opery Národního divadla Ivanou Dragutinovićovou, s níž měl tři dcery - Milicu, Teodoru a Aleksandru. Zemřel 30. června 2021 v Bělehradě ve věku 62 let po krátké a těžké nemoci.