Ferdinand Marian

Ferdinand Marian, vlastním jménem Ferdinand Heinrich Johann Haschkowetz, se narodil 14. srpna 1902 ve Vídni v Rakousku-Uhersku. Byl rakouským hercem, který se proslavil především svou kontroverzní rolí v nacistickém propagandistickém filmu. Počátky kariéry Ferdinand Marian byl synem operního pěvce, což předurčilo jeho vztah k umění. Ačkoliv nikdy neabsolvoval žádné herecké vzdělání, k divadlu tíhnul od mládí. Původně studoval inženýrství, ale studia opustil a utekl z domova, aby mohl pracovat jako komparzista v několika rakouských a německých divadlech. V roce 1938 se stal členem souboru Deutsches Theater v Berlíně, kde sklidil uznání za svůj výkon v roli Jaga v Shakespearově Othellovi. Ve filmu debutoval již v roce 1933 v díle Der Tunnel režiséra Curtise Bernhardta. Svůj průlom však zažil v roce 1937, kdy si zahrál po boku Zarah Leander ve filmu La Habanera režiséra Douglase Sirka (tehdy známého jako Detlef Sierck). V tomto melodramatu ztvárnil roli charismatického, ale žárlivého statkáře Dona Pedra de Avila. Osudová role v Žid Süss Marianovu kariéru navždy poznamenala hlavní role v antisemitském propagandistickém filmu Žid Süss (Jud Süß) z roku 1940, který režíroval Veit Harlan na přímý pokyn říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse. V tomto snímku ztvárnil postavu Josepha Süsse Oppenheimera, židovského finančníka, který je zobrazen jako manipulativní a zákeřný intrikán. Film se stal jedním z nejnechvalněji známých příkladů nacistické propagandy a byl promítán příslušníkům SS a obyvatelstvu v oblastech, odkud měli být Židé deportováni. Podle biografa Friedricha Knilliho byl Marian k účasti ve filmu donucen Goebbelsem, který mu implicitně vyhrožoval jeho rodině. Marian údajně roli zpočátku odmítal a považoval ji za nevkusnou. Další filmová tvorba Ve stejném roce jako Žid Süss se Marian objevil v dalším propagandistickém filmu Ohm Krüger, kde ztvárnil britského magnáta Cecila Rhodese po boku Emila Janningse a Gustafa Gründgense, kteří oba předtím odmítli roli v Žid Süss. V roce 1943 zazářil jako hrabě Cagliostro v populární fantastické komedii Münchhausen režiséra Josefa von Bákyho. Téhož roku se objevil také ve filmech Romance in a Minor Key (Romanze in Moll) a Tonelli. Jeho poslední filmovou rolí byla postava ve snímku Das Gesetz der Liebe z roku 1945. Během své kariéry byl Marian často obsazován do rolí elegantních padouchů a svůdníků, což se stalo jeho hereckou specializací. Osobní život a tragický konec Marianův osobní život byl v rozporu s jeho nejznámější filmovou rolí. Z prvního manželství s židovskou pianistkou Irene Saager měl dceru. Jeho druhá manželka Maria Byk (rozená Annemarie Albertine Böck) byla předtím provdána za židovského režiséra Julia Gellnera, kterého Marian během války ukrýval ve svém domě. Ferdinand Marian zemřel 7. srpna 1946 při autonehodě poblíž vesnice Dürneck (dnes součást města Freising) v Bavorsku, pravděpodobně pod vlivem alkoholu. Podle některých zdrojů byl na cestě do Mnichova s vypůjčeným autem, aby vyzvedl denacifikační dokumenty, které by mu s povolením amerického filmového důstojníka Erica Pleskowa umožnily znovu pracovat. Friedrich Knilli ve své biografii naznačil, že Marianova smrt mohla být sebevraždou, protože se nikdy nevyrovnal se svou účastí ve filmu Žid Süss, což vedlo k jeho postupnému alkoholismu.