Tamara Makarova

Tamara Fjodorovna Makarová, narozená 13. srpna 1907 v Petrohradě (tehdejší Ruské impérium), byla významná sovětská a ruská filmová herečka a pedagožka. Její umělecká kariéra byla úzce spjata s jejím manželem, režisérem Sergejem Gerasimovem, s nímž vytvořila jeden z nejvýznamnějších tvůrčích párů sovětské kinematografie. Počátky kariéry Tamara Makarová se již od dětství zajímala o umění, především o balet a divadlo. V roce 1924 nastoupila do divadelního programu MASTFOR, kde poprvé potkala Sergeje Gerasimova. Svou filmovou kariéru zahájila v roce 1927, kdy získala roli písařky Dudkinové ve filmu Somebody Else's Coat (Cizí kabát), produkovaném sovětským filmovým studiem Sovkino. Právě při natáčení tohoto filmu se znovu setkala s Gerasimovem, což vedlo k jejich romantickému vztahu a brzkému sňatku. V roce 1930 absolvovala Leningradský divadelní institut a pokračovala v budování své filmové kariéry. Filmová kariéra ve 30. a 40. letech První společný film Makarové a Gerasimova jako herečky a režiséra se objevil na sovětských plátnech v roce 1934 pod názvem Do I Love You? (Miluji tě?). Skutečný průlom v její kariéře však přišel s filmem Seven Brave Men (Sedm statečných) z roku 1936, který vzbudil velký ohlas. Ve druhé polovině 30. let natočila sérii významných filmů, včetně snímků Komsomolsk, The New Teacher (Učitel) a Maskarad (Maškaráda) z roku 1941, který byl dokončen těsně před vypuknutím války. Během druhé světové války zůstala Makarová až do roku 1943 v Leningradu, kde pracovala jako zdravotní sestra a podílela se na obraně města. V tomto období se objevila ve filmu The Invincibles (Nepřemožitelní), který režíroval její manžel a pojednával o hrdinském boji sovětského lidu. V roce 1944 se na plátnech objevilo Gerasimovovo drama The Ural Front (Uralská fronta), kde ztvárnila roli venkovské dělnice Anny Sviridové, což je považováno za její nejlepší herecký výkon 40. let. Poválečná tvorba a mezinárodní uznání Prvním poválečným filmem Makarové byl The Stone Flower (Kamenný květ), kde ztvárnila roli Paní Měděné hory. Film získal cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes. Po tomto úspěchu jí západní producenti nabídli roli ve filmu War and Peace (Vojna a mír), kterou však musela odmítnout. V roce 1946 byla oceněna Stalinovou cenou za práci ve filmu The Vow (Přísaha). Významným milníkem v její kariéře byl také film The Young Guard (Mladá garda) z roku 1948, který režíroval její manžel a stal se nejvýdělečnějším sovětským filmem toho roku. Pedagogická činnost a pozdější kariéra Po druhé světové válce se Makarová s manželem přestěhovali do Moskvy, kde začala vyučovat na Ruské státní univerzitě kinematografie (VGIK), která byla později pojmenována po jejím manželovi. Od roku 1944 působila na VGIK a v roce 1968 se stala profesorkou. Během několika desetiletí pedagogické činnosti vychovala spolu s Gerasimovem mnoho generací ruských herců. Mezi jejich studenty patřili významní umělci jako Natalja Belokhvostiková, Ljudmila Gurčenková, Jevgenij Žarikov, Lidija Fedosejevová-Šukšinová, Sergej Nikonenko, Žanna Bolotová, Sergej Bondarčuk, Natalja Fatějevová či Nikolaj Jerjomenko ml. V 70. a 80. letech hrála Makarová převážně ve filmech svého manžela, včetně snímků People and Beasts (Lidé a zvířata), Journalist (Novinář), Mothers and Daughters (Matky a dcery) a The Youth of Peter the Great (Mládí Petra Velikého). Poslední společnou prací tvůrčího páru byl film Leo Tolstoy (Lev Tolstoj) z roku 1984, kde Gerasimov ztvárnil titulní roli a Makarová ztělesnila postavu Tolstého manželky. Tento film získal cenu "Křišťálový glóbus" na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Tamara Makarová se objevila celkem ve 31 filmech mezi lety 1927 a 1984. Za svou práci byla oceněna titulem Národní umělkyně SSSR (1950) a Hrdina socialistické práce (1982). Po smrti svého manžela v roce 1985 se již nikde neobjevovala a vedla prakticky samotářský život. Zemřela 18. ledna 1997 v Moskvě ve věku 89 let, zanechávajíc za sebou významný odkaz v sovětské a ruské kinematografii.