Philippe Léotard

Philippe Léotard, narozen 28. srpna 1940 v Nice, Francie, zemřel 25. srpna 2001 v Paříži, byl významný francouzský herec, básník a zpěvák. Narodil se jako Ange Philippe Paul André Léotard-Tomasi a byl nejstarším ze sedmi dětí – čtyř dívek a tří chlapců. Jeho mladším bratrem byl politik François Léotard, který později zastával funkci ministra obrany Francie. Dětství a vzdělání Léotardovo dětství bylo poznamenáno revmatickou horečkou, která ho na dlouhou dobu upoutala na lůžko. Během této doby se ponořil do četby a oblíbil si díla významných básníků jako Baudelaire, Rimbaud, Lautréamont a Blaise Cendrars. Tato raná literární zkušenost významně ovlivnila jeho pozdější uměleckou dráhu. Studoval na pařížské Sorbonně, kde se setkal s Ariane Mnouchkine, s níž v roce 1964 založil avantgardní divadelní soubor Théâtre du Soleil, který se stal významnou součástí pařížské divadelní scény. Filmová kariéra Léotardova filmová kariéra začala v roce 1971, kdy ho objevil slavný režisér François Truffaut a obsadil ho do svého filmu Les Deux Anglaises et le Continent (Dvě Angličanky a kontinent). V tomto snímku ztvárnil postavu Diurky, slovanského milence jedné z hlavních postav. Tato role odstartovala jeho bohatou filmovou dráhu, během níž spolupracoval s mnoha významnými režiséry francouzské kinematografie. V roce 1973 se objevil v mezinárodně úspěšném thrilleru The Day of the Jackal (Den Šakala) režiséra Freda Zinnemanna, kde ztvárnil menší, ale výraznou roli. O dva roky později si zahrál v americkém filmu French Connection II po boku Genea Hackmana, kde ztvárnil postavu "Jacquese". Tento snímek režírovaný Johnem Frankenheimerem byl pokračováním slavného thrilleru The French Connection. Významným milníkem v jeho kariéře byla role v dramatu La Gueule ouverte (Otevřená ústa) kontroverzního režiséra Maurice Pialata z roku 1974. V tomto filmu ztvárnil Philippa, trýzněného syna ženy v terminálním stadiu nemoci. Zajímavostí je, že v době natáčení byla jeho partnerkou herečka Nathalie Baye, která ve filmu ztvárnila jeho manželku. Pialat, známý svým náročným přístupem k hercům, Léotarda během natáčení vystavoval náročným situacím, což přispělo k autenticitě jeho výkonu. Vrchol herecké kariéry Vrcholem Léotardovy herecké kariéry byla bezesporu role v kriminálním dramatu La Balance (Rovnováha) režiséra Boba Swaima z roku 1982. Za ztvárnění postavy pařížského kriminálníka Dédé, který je donucen stát se policejním informátorem, získal prestižní francouzskou filmovou cenu César za nejlepšího herce. Film samotný byl ve Francii mimořádně úspěšný a získal celkem tři Césary, včetně ocenění za nejlepší film a nejlepší herečku pro Nathalie Baye, s níž měl Léotard v té době desetiletý vztah. Během své kariéry se objevil v desítkách filmů, kde spolupracoval s významnými režiséry jako Claude Sautet, Alain Tanner, Claude Goretta, Bertrand Tavernier a Claude Lelouch. Americkému publiku byl kromě role ve French Connection II znám především díky filmu Il y a des jours... et des lunes (Jsou dny... a měsíce) režiséra Clauda Leloucha. Hudební a literární tvorba V 90. letech se Léotard začal více věnovat hudbě a poezii. V roce 1990 vydal své první hudební album A l'amour comme à la guerre (V lásce jako ve válce), kde se představil jako osobitý interpret šansonů. Následovalo album Léo chante Ferré (1993), na kterém interpretoval písně legendárního francouzského šansoniéra Léa Ferré. Později vydal ještě alba Je rêve que je dors (1996) a Demi-mots amers (1999), které je považováno za jeho nejambicióznější a nejpropracovanější hudební dílo. Toto poslední album, vydané dva roky před jeho smrtí, je často vnímáno jako jeho hudební závěť, zejména písně jako Complainte corse a Verrà la morté, ve kterých se vyrovnává s blížícím se koncem života. V roce 1992 vydal básnickou sbírku Pas un jour sans une ligne (Ani den bez řádku), jejíž název odkazuje na slavný Horatiův verš. Kniha obsahuje jeho každodenní zápisky a úvahy, které odrážejí jeho životní zkušenosti a filozofii. Léotard byl znám svým vtipem a otevřeností ohledně své slabosti pro kokain a alkohol, o čemž publikoval knihu v roce 1997. Osobní život a odkaz Philippe Léotard byl dvakrát ženatý – s Liliane Delval a později s herečkou Nathalie Baye. Byl znám svým bouřlivým životním stylem a otevřeně hovořil o svých problémech se závislostí na drogách a alkoholu. Když se jeho bratr François stal v roce 1993 ministrem obrany, Philippe žertovně oznámil, že on sám je ministrem "défonce" – francouzského slova pro stav opojení. Zemřel 25. srpna 2001 v Paříži, tři dny před svými 61. narozeninami, na následky respiračního selhání. Byl pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži. Philippe Léotard zůstává v paměti jako všestranný umělec, který zanechal výraznou stopu ve francouzské kinematografii, hudbě i poezii. Jeho intenzivní herecké výkony, osobitý hudební projev a upřímná poezie z něj činí jednu z nejvýraznějších osobností francouzské kultury druhé poloviny 20. století.