Pierre Léon

Pierre Léon, narozený 11. listopadu 1959 v Moskvě, je francouzský filmový režisér, herec, hudebník a filmový kritik. Jako syn novináře Maxe Léona, bývalého korespondenta deníku L'Humanité v Moskvě, a bratr režiséra Vladimira Léona, strávil své dětství v Sovětském svazu, kde navštěvoval ruskou školu. Do Francie přišel v roce 1975 ve věku patnácti let, kdy se musel naučit francouzštinu, kterou do té doby příliš neovládal. Počátky kariéry a vzdělání Po příchodu do Francie studoval literaturu a film. Svou profesní dráhu začal jako hudební kritik v deníku Libération, kde se seznámil s významnými osobnostmi francouzské filmové kritiky, jako byli Serge Daney a Louis Skorecki. Tyto kontakty významně ovlivnily jeho budoucí kariéru. Od roku 1988 začal natáčet nezávislé, často nízkorozpočtové filmy, které si sám produkoval. Filmová tvorba Léonova filmografie je charakteristická svým osobitým stylem, který osciluje mezi experimentálním domácím filmem a divadelní inscenací, kombinuje found footage a dokumentární prvky. Jeho dílo je často spojováno s adaptacemi ruské literatury, zejména Dostojevského. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří L'idiot (2008), adaptace Dostojevského románu s Jeanne Balibar a Sylvií Testud v hlavních rolích, L'adolescent (2001), který je rovněž inspirován Dostojevského dílem, a Guillaume et les sortilèges (2007), příběh mladého muže, který hlídá pařížský byt, kde se začnou dít podivné věci. V roce 2011 natočil dokumentární film Biette, portrét filmového kritika a režiséra Jeana-Clauda Bietta, zakladatele filmového časopisu Trafic. Mezi jeho novější díla patří Deux Rémi, deux (2015), adaptace Dostojevského povídky Dvojník, Phantom Power (2016) a dokumentární film Danses macabres, squelettes et autres fantaisies (2019), který spolurežíroval s Ritou Azevedo Gomes a Jeanem Louisem Scheferem. Herecká kariéra Kromě režie se Léon prosadil také jako herec. Objevil se ve filmech významných režisérů jako jsou Louis Skorecki, Jean-Claude Biette, Anne Benhaïem, Jean-Charles Fitoussi, Serge Bozon, Bertrand Bonello, Rita Azevedo Gomes, Pascale Bodet a Mathieu Amalric. Jeho herecký projev je charakteristický svou přirozeností a autenticitou. Kritická činnost a další aktivity Pierre Léon je také uznávaným filmovým kritikem, který pravidelně přispíval do prestižního filmového časopisu Trafic a v letech 2020-2021 také do Cahiers du cinéma. Vedle filmové kritiky se věnuje i překladu, zejména z ruštiny (Cvetajevová, Blok, bratři Vaïnerovi). Jeho všestranný talent se projevuje i v oblasti hudby, kde působí jako hudebník. Uznání a retrospektivy Léonova tvorba byla oceněna na mnoha mezinárodních festivalech. Jeho filmy byly představeny na kompletní retrospektivě v Jeu de Paume na jaře 2007, na Lisabonské filmotéce v létě 2010, v Petrohradu na podzim 2015 a na Cinémathèque française v březnu až květnu 2016. Retrospektivy jeho díla proběhly také na Mezinárodním festivalu v Mar Del Plata (Argentina) v roce 2016 a na Mezinárodním festivalu v Belo Horizonte (Brazílie) v roce 2017, kde získal cenu Homenagem za celoživotní dílo. Pierre Léon patří mezi osobité tvůrce současné francouzské kinematografie, jehož dílo, ač není široce známé, získalo uznání v uměleckých a kritických kruzích pro svou originalitu, intelektuální hloubku a estetickou hodnotu.