Alberto Lupo

Alberto Lupo, vlastním jménem Alberto Zoboli, se narodil 19. prosince 1924 v Janově v Itálii. Byl významným italským hercem a televizním moderátorem, který se proslavil především svými rolemi v dobrodružných a akčních filmech 60. let 20. století. Počátky kariéry Lupo pocházel z měšťanské rodiny, jeho otec byl ředitelem vzdělávacího institutu Gaslini v Bolzanetu. Ačkoliv rodiče preferovali, aby studoval práva, Alberto již od mládí tíhnul k herectví. V roce 1946 se zapsal do experimentálního divadla "Luigi Pirandello" ve svém rodném městě, kde zůstal až do roku 1952. Během této doby pracoval také jako úředník v továrně na elektrospotřebiče San Giorgio, kde založil amatérský divadelní soubor. Později spolupracoval s významnými divadelními osobnostmi jako byli Giorgio Strehler a Gino Cervi. Filmová kariéra Na filmovém plátně debutoval v roce 1954 v epickém snímku The Odyssey (Ulysses) režiséra Maria Cameriniho, kde ztvárnil jednu z menších rolí. V 60. letech se stal jednou z hvězd italské kinematografie, především díky svým rolím v dobrodružných a historických filmech. Mezi jeho nejvýznamnější snímky patří The Giant of Marathon (1959), kde ztvárnil postavu Miltiadese, Atom Age Vampire (1960) v roli profesora Alberta Levina, Minotaur, the Wild Beast of Crete (1960) jako Chirone a The Bacchantes (1961) v roli Penthea. Dále se objevil ve filmech jako Ursus in the Valley of the Lions (1961), Zorro alla corte di Spagna (1962) a The Lion of Thebes (1964), kde ztvárnil postavu Menelaa. Televizní úspěchy Skutečnou popularitu mu však přinesla televize, kde se stal jednou z prvních velkých hvězd italské RAI. Diváci si ho zamilovali pro jeho podmanivý hlas, klidný a sebejistý herecký projev a charismatický vzhled. Mezi jeho nejúspěšnější televizní projekty patřily adaptace literárních děl jako Capitan Fracassa (1958), Padri e figli (1958), Una tragedia americana (1962) a I Giacobini (1962). Zlomovým okamžikem v jeho kariéře byla hlavní role doktora Andrewa Mansona v seriálu La Cittadella (1964), adaptaci románu A. J. Cronina. Tento seriál sledovaly miliony diváků a Lupo se díky němu stal skutečnou celebritou - byl poznáván na ulicích a dokonce zván jako host na lékařské kongresy. Moderátorská dráha a hudební úspěchy V 70. letech se Alberto Lupo prosadil také jako moderátor populárních televizních pořadů. Uváděl varietní show jako Senza rete (1968 a 1975) a Teatro 10 (1971 a 1972). Právě v pořadu Teatro 10 vznikla jeho slavná spolupráce se zpěvačkou Minou na písni "Parole parole", která se stala hitem a katapultovala ho i do světa hudby. Tato píseň, vydaná v dubnu 1972, se později dočkala mnoha cizojazyčných verzí, z nichž nejslavnější je francouzská verze "Paroles, paroles" v podání Dalidy a Alaina Delona z roku 1973. Zdravotní problémy a pozdější kariéra V roce 1977, během zkoušek divadelní hry Chi ha paura di Virginia Woolf? (Kdo se bojí Virginie Woolfové?), byl Alberto Lupo postižen mozkovou trombózou a upadl do dlouhodobého kómatu. Po probuzení musel podstoupit náročnou rehabilitaci, aby znovu získal hlas a motorické schopnosti. V tomto těžkém období mu byla velkou oporou jeho manželka Lyla Rocco, se kterou se oženil v roce 1964. Do televize se oficiálně vrátil v listopadu 1979 s pořadem Buonasera con... Alberto Lupo na tehdejší Rete 2. Téhož roku se objevil ve filmu Action režiséra Tinta Brasse. Navzdory zdravotním komplikacím se mu podařilo vrátit před kamery a zahrál si v televizních projektech L'eredità della priora (1980) a L'amante dell'Orsa Maggiore (1983). Alberto Lupo zemřel na infarkt 13. srpna 1984 v San Felice Circeo ve věku 59 let. Byl pohřben na starém hřbitově v tomto městě, vedle hrobu slavné herečky Anny Magnani. Zanechal po sobě odkaz profesionality a talentu, který významně přispěl k rozvoji italské kinematografie a televizní tvorby.