Folco Lulli

Folco Lulli (3. července 1912, Florencie, Itálie – 23. května 1970, Řím, Itálie) byl italský herec a producent, který se proslavil především jako výrazný charakterní herec v italské a francouzské kinematografii. Raný život a vzdělání Folco Lulli se narodil jako syn barytonisty Gina Lulliho a byl starším bratrem herce Piera Lulliho. V roce 1936 se zúčastnil druhé italsko-etiopské války jako velitel skupiny etiopských jednotek. Během druhé světové války v roce 1943 vstoupil do italského hnutí odporu a stal se partyzánem. Byl zajat nacisty a deportován do Německa, ale podařilo se mu uprchnout a přesunout se do Sovětského svazu. Po válce získal vysokoškolské vzdělání v oborech právo a filozofie a přestěhoval se do Turína, kde pracoval jako obchodní zástupce farmaceutické společnosti. Filmová kariéra Lulli se k filmové kariéře dostal náhodou, když si ho v roce 1946 všiml režisér Alberto Lattuada, který mu svěřil významnou roli ve filmu The Bandit (Il Bandito). Kritický a komerční úspěch tohoto filmu Lullimu zajistil dlouhou kariéru charakterního herce, kde ztvárňoval jak záporné postavy, tak role pracující třídy. Během své kariéry se objevil ve více než 100 filmech mezi lety 1946 a 1970. Nejvýznamnější filmové role Mezi jeho nejznámější filmy patří The Wages of Fear (Le Salaire de la peur, 1953) režiséra Henri-Georges Clouzota, kde ztvárnil roli italského dělníka Luigiho, jednoho ze čtyř dobrodruhů, kteří se vydávají na nebezpečnou cestu s nákladem nitroglycerinu přes 500 kilometrů, aby uhasili hořící ropný vrt. Tento film získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes a Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně ve stejném roce. Dalším významným filmem v jeho kariéře byl The Organizer (I Compagni, 1963) režiséra Maria Monicelliho, kde ztvárnil roli Pautassa, temperamentního dělníka v textilní továrně, který se stává součástí dělnického hnutí bojujícího za lepší pracovní podmínky v Turíně na konci 19. století. Jeho postava Pautassa byla popisována jako "býčí síla muže", který tvoří kontrast k intelektuálovi profesoru Sinigagliovi (Marcello Mastroianni). Lulli v této roli předvedl svůj komediální talent a byl oceněn za svůj výkon. Za svůj výkon v tomto filmu získal v roce 1964 prestižní italské filmové ocenění Nastro d'Argento (Stříbrná stuha) pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. Herecký styl a další významné filmy Lulli byl velmi aktivní jak v italské, tak francouzské kinematografii, obvykle v charakterních rolích nebo jako záporná postava. Jeho herecký projev byl charakteristický živou expresí, pronikavým hlasem a instinktivním, nepříliš stylizovaným projevem. Mezi jeho další významné filmy patří Luci del Varieta (1950), L'Air de Paris (1954), The Great Hope (1954), Sign of the Gladiator (1959), The House of Intrigue (1959), I Tartari (The Tartars, 1961) s Orsonem Wellesem, Erik the Conqueror (1961) a Neapolitan Carousel (1961). V pozdější fázi své kariéry se objevil ve filmech The Great War (1961), Lafayette (1962) a Marco the Magnificent (1965). Jeho posledním filmem byla komedie Trois hommes sur un cheval (1970). Režijní práce a televize Kromě herectví se Lulli věnoval i režii. V roce 1967 režíroval celovečerní film Gente d'onore, který však nezaznamenal výraznější úspěch. Ke konci 60. let také střídal filmovou práci s účinkováním v televizních inscenacích. Poslední televizní inscenace, ve které účinkoval, Storie dell'anno Mille režiséra Franca Indoviny, vyšla posmrtně v roce 1973. Odkaz a význam Folco Lulli patří mezi významné italské charakterní herce poválečné éry. Jak poznamenal jeden filmový kritik: "V Itálii, stejně jako v Americe, existují celé legie herců, jejichž tváře jsou známější než jejich jména. Folco Lulli byl jedním z tohoto hrdého plemene." Divadelně školený Lulli debutoval ve filmu v roce 1946 a pracoval zručně, byť poněkud anonymně, v evropských produkcích od roku 1946 do roku 1968. Měl vysokoškolské vzdělání v oborech právo a filozofie. Zemřel 23. května 1970 v Římě ve věku 58 let.