Fernando Luján

Fernando Luján, vlastním jménem Fernando Ciangherotti Díaz, se narodil 23. srpna 1939 v Bogotě, Kolumbie, během divadelního turné svých rodičů. Byl významným mexickým hercem, který se proslavil během Zlaté éry mexické kinematografie a později se stal jednou z nejvýznamnějších osobností mexického filmu a televize. Rodinné zázemí a počátky kariéry Fernando pocházel z herecké rodiny - jeho otcem byl argentinský herec Alejandro Ciangherotti Erbelia a matkou herečka Mercedes Soler, která patřila do slavné rodiny Solerů. Přestože se narodil v Kolumbii, nikdy nezískal kolumbijské občanství a celý život působil v Mexiku. Svou hereckou kariéru zahájil již v sedmi letech, kdy debutoval na divadelních prknech ve hře Marianela od Benita Péreze Galdóse. Na filmovém plátně se poprvé objevil v roce 1947 ve snímku La cobarde režiséra Julia Bracha, tehdy ještě pod svým rodným jménem Fernando Ciangherotti. Později si změnil umělecké jméno na Fernando Luján. Zlatá éra mexické kinematografie V 50. a 60. letech se Fernando Luján stal jednou z hvězd mexické kinematografie. V pouhých 16 letech, na vrcholu Zlaté éry mexického filmu, se objevil v dramatu El Mil Amores (1954) po boku mexické ikony Pedra Infante. Následovaly další významné role ve filmech jako Dangers of Youth (1960), Tomorrow They Will Be Men (1961) a The Ghost Town (1965). Během této éry sdílel filmové plátno s takovými legendami jako María Félix, Arturo de Córdova a Cantinflas. Jeho filmografie z tohoto období zahrnuje převážně lehké komedie, které z něj učinily idola mládeže a významnou postavu mexické kinematografie. Televizní úspěchy Ve 23 letech získal Luján roli v telenovele Cuatro en la trampa, což odstartovalo jeho úspěšnou televizní kariéru. Následujících osmnáct let kombinoval filmovou a televizní tvorbu, přičemž vrcholem tohoto období byla jeho účast v celosvětově proslulé produkci Los ricos también lloran (Bohatí také pláčou). Po tomto úspěchu se na dvanáct let stáhl z televizní tvorby a účinkoval pouze ve čtyřech filmech. K televizním obrazovkám se vrátil v roce 1991 s telenovelami Vida robada a Cadenas de amargura. V roce 1997 podepsal smlouvu s TV Azteca a ztvárnil hlavní roli po boku Angéliky Aragón v telenovele Mirada de mujer, která zaznamenala obrovský úspěch a o šest let později se dočkala pokračování. Návrat k filmu a pozdní kariéra Koncem 90. let se Fernando Luján vrátil k filmové tvorbě a ztvárnil některé ze svých nejikoničtějších rolí. V roce 1999 si zahrál titulní roli v adaptaci románu Gabriela Garcíi Márqueze El coronel no tiene quien le escriba (Plukovníkovi nemá kdo psát) režiséra Artura Ripsteina, kde účinkoval po boku Marísy Paredes a Salmy Hayek. Jeho výkon v tomto filmu byl deníkem The New York Times označen za "pozoruhodný". Mezi jeho další významné filmy patří En el país de no pasa nada (2000), El Tigre de Santa Julia (2002), El Carnaval de Sodoma (2006) a Tercera llamada (2013). Ocenění a odkaz V roce 2005 obdržel Fernando Luján cenu Ariel od Mexické filmové akademie za celoživotní přínos filmu. V roce 2008 ztvárnil hlavní roli vdovce Josého Kurtze v židovské komedii Cinco días sin Nora (Nora's Will) režisérky Mariany Chenillo, za kterou získal cenu Ariel pro nejlepšího herce. Jeho posledním filmem byl remake romantické komedie Overboard (2018) s Eugeniem Derbezem, Annou Faris a Evou Longorií. Fernando Luján zemřel 11. ledna 2019 ve věku 79 let ve svém domě v Puerto Escondido v mexickém státě Oaxaca. Na 92. ceremoniálu udílení Oscarů byl připomenut jako "filmová legenda". Rodinný odkaz Fernando Luján byl otcem šesti dětí, z nichž tři - Fernando, Vanessa a Cassandra Ciangherottiovi - se také stali významnými herci v současné mexické kinematografii. Jeho bratr Alejandro Ciangherotti Jr., bývalá manželka Adriana Parra a manželka Martha Mariana Castro byli nebo jsou také herci, což potvrzuje silný herecký odkaz rodiny Ciangherottiů a Solerů v mexické kultuře. Filmografie a význam Za svou kariéru, která trvala více než sedm desetiletí, se Fernando Luján objevil ve více než 120 filmech a televizních pořadech. Byl uznáván pro svou všestrannost a schopnost ztvárnit širokou škálu postav - od romantických milovníků v lehkých komediích až po komplexní dramatické role v umělecky náročných filmech. Jeho přínos mexické kinematografii a televizi je nepopiratelný a jeho odkaz žije dál prostřednictvím jeho nezapomenutelných výkonů a vlivu na následující generace mexických herců.