Tonko Lonza

Tonko Lonza, 29. září 1930, Zaton u Dubrovníku, Chorvatsko – 23. prosince 2018, Dubrovník, Chorvatsko, byl významný chorvatský herec, jehož kariéra zahrnovala divadlo, film a televizi. Vzdělání a divadelní začátky Tonko Lonza, vlastním jménem Antun, absolvoval gymnázium v Dubrovníku v roce 1950 a následně vystudoval Akademii dramatického umění v Záhřebu, kde získal diplom v roce 1955. Svou hereckou kariéru zahájil již během gymnaziálních studií v Dubrovníku. Během studií na akademii začal vystupovat na Dubrovačkém letním festivalu, kde zaujal kritiku i publikum svou první rolí Oresta v Goethově hře Ifigenie na Tauridě. S Dubrovačkým letním festivalem zůstal spojen po celý svůj život a vytvořil zde řadu významných rolí. Divadelní kariéra V letech 1953-1968 byl Lonza angažován v Městském dramatickém divadle Gavella v Záhřebu, poté přešel do Chorvatského národního divadla v Záhřebu, kde působil až do roku 1978. Na divadelních prknech ztvárnil mnoho významných rolí, mezi které patří Oidipus (Sofoklés, Král Oidipus), Aretej, Križovec a Ignjat Glembay (M. Krleža, Aretej, V agonii, Páni Glembayové), Dundo Maroje (M. Držić), Peer Gynt (H. Ibsen), Orest (J. W. Goethe, Ifigenie na Tauridě), Orsat a Gospar Lukša (I. Vojnović, Dubrovnická trilogie) a Hasanaga (M. Ogrizović, Hasanaginica). Od roku 1981 působil jako profesor na Akademii dramatického umění v Záhřebu, kde předával své bohaté zkušenosti mladým hercům. Filmová a televizní tvorba Tonko Lonza se objevil ve více než třiceti filmech od roku 1959. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří účinkování ve snímku Captain America (1990), kde ztvárnil postavu Tadziova mentora. Dále hrál v chorvatských filmech jako Novinar (Novinář, 1979) režiséra Fadila Hadžiće, kde ztvárnil roli šéfredaktora Mirka, v historickém dramatu Glembajevi (Páni Glembayové, 1989) režiséra Antuna Vrdoljaka, kde hrál Ignjata Glembaye, a v biografickém snímku Kontesa Dora (1993) režiséra Zvonimira Berkoviće, kde ztvárnil postavu Teodora Pejačeviće. Významná byla také jeho role v televizním seriálu Olujne tisine 1895-1995 (1997), který zachycoval chorvatský boj za nezávislost. Ocenění a odkaz Za svůj mimořádný přínos chorvatskému divadlu byl Tonko Lonza v roce 1992 oceněn prestižní Cenou Vladimira Nazora za celoživotní dílo v oblasti divadla. Toto ocenění potvrzuje jeho výjimečné postavení v chorvatské divadelní kultuře. Tonko Lonza patří k nejvýznamnějším chorvatským hercům své generace, který svým talentem a charismatem obohatil chorvatskou divadelní, filmovou i televizní tvorbu. Jeho herecký projev se vyznačoval přirozeností, elegancí a hloubkou, což mu umožnilo ztvárňovat širokou škálu charakterů od klasických tragických hrdinů až po moderní dramatické postavy.