Renata Litvinova

Renata Muratovna Litvinova, narozená 12. ledna 1967 v Moskvě, je ruská herečka, režisérka, scenáristka a televizní moderátorka. Narodila se do rodiny lékaře volžskotatarského původu Murata Aminoviče Vergazova a ruské matky Alisy Michajlovny Litvinové. Rodiče se rozvedli, když byl Renatě pouhý rok. Vzdělání a počátky kariéry V roce 1984 nastoupila na Všeruský státní institut kinematografie (VGIK), který absolvovala v roce 1989. Svou filmovou dráhu zahájila jako scenáristka, kdy v roce 1988 napsala scénář k filmu The Last Meeting with Her. V následujících letech pokračovala ve scenáristické práci, ačkoli její rané projekty jako Truck Drivers 2 (1992) nezískaly výraznější kritický ani komerční ohlas. Zlomovým momentem v její kariéře bylo setkání s režisérkou Kirou Muratovou v roce 1994, která objevila Litvinovou poté, co se seznámila s její závěrečnou prací z VGIK. Muratova ji původně chtěla obsadit do svého filmu, a tak si Litvinova napsala roli zdravotní sestry ve filmu Passions (1994), za který získala cenu za nejlepší herecký debut na festivalu Kinotavr. Scenáristická a herecká kariéra Po úspěchu ve filmu Passions pokračovala Litvinova v psaní scénářů, včetně filmů Male Revelations (1995) a Principled and Compassionate View (1995). Druhý jmenovaný snímek získal cenu poroty na filmovém festivalu "Window to Europe" a byl uveden na řadě mezinárodních festivalů v Japonsku a Německu. S Muratovou spolupracovala znovu v letech 1997 a 1998. Její scénář Three Stories byl zfilmován v roce 1997, přičemž v něm ztvárnila roli Ophy, za kterou získala ocenění na filmovém festivalu v Jekatěrinburgu a na Mezinárodním filmovém festivalu "Baltic Pearl" v Rize. Její příběh To Own and Belong byl adaptován do kritiky oceňovaného kriminálního filmu Country of the Deaf (1998). V roce 2000 získala Litvinova širší popularitu díky roli Albino Crow v televizním seriálu The Border. V polovině prvního desetiletí 21. století se stala uznávanou herečkou, když byla nominována za své role ve filmech Sky. Plane. Girl. (2002), The Tuner (2004) a I'm Not Hurt (2006). Její charakteristický herecký projev, založený na hyperstylizovaném výkonu s důrazem na vnější vzhled, z ní učinil jednu z nejrozpoznatelnějších osobností moderního ruského filmu. Režijní tvorba Jako režisérka debutovala v roce 2000 dokumentárním filmem There is No Death For Me, který se zaměřil na zkušenosti jejích oblíbených hereček sovětské éry. V roce 2004 natočila svůj první celovečerní film The Goddess: How I Fell in Love, který také napsala a v němž ztvárnila hlavní roli. Film vypráví příběh mladé policejní vyšetřovatelky Fainy, která se snaží experimentovat sama se sebou, aby se setkala se svou mrtvou láskou. V roce 2006 režírovala svůj první krátký film Rado. V roce 2008 vstoupila do oblasti koncertních filmů snímkem Green Theatre in Zemfira, který byl vytvořen z materiálů z koncertu hudební umělkyně Zemfiry Ramazanové. Film získal ocenění "hudební film roku" od nezávislé hudební přehlídky "Steppenwolf". S Ramazanovou spolupracovala znovu v roce 2010 na dalším koncertním filmu Moscow. Ramazanová později složila hudbu k druhému celovečernímu filmu Litvinové Rita's Last Fairy Tale (2012), který se zabývá "univerzálními tématy lásky, nenávisti a hledání lásky". Film vypráví příběh tří žen, z nichž jedna nezná pocit lásky, ale nepřestává doufat, že ji najde, druhá se chystá na svatbu po plánovaném lékařském vyšetření a třetí pracuje jako lékařka, ale je nešťastná. Novější projekty a uznání V roce 2016 se podílela na filmu Petersburg. Only for Love, kde ztvárnila roli v novele "Sny Iosifa". V roce 2017 debutovala v divadle s vlastní hrou "The North Wind" v Moskevském uměleckém divadle, kde byla režisérkou, scenáristkou a zároveň hrála hlavní roli. Tento projekt později v roce 2021 adaptovala do filmové podoby. The North Wind je romantická, barokní a dekadentní gotická pohádka plná fantastických postav, zvláštních předmětů a extravagantních kostýmů. Film sleduje matriarchální klan vedený krásnou Margaritou, který vstupuje do bouřlivého období, když její syn ztratí svou milovanou snoubenku. Za svou práci získala Litvinova řadu ocenění, včetně titulu Zasloužilá umělkyně Ruské federace, Státní ceny Ruska a dvakrát se stala laureátkou otevřeného ruského filmového festivalu Kinotavr. V roce 2003 byla jmenována Zasloužilou umělkyní Ruské federace a v roce 2012 obdržela Puškinovu medaili za přínos ruskému filmu a kultuře. V únoru 2022 se postavila proti ruské invazi na Ukrajinu a opustila Rusko. V současnosti žije se svou partnerkou Zemfirou v Paříži. Během své kariéry se Litvinova etablovala také jako módní ikona a designérka, spolupracovala s Demnou Gvasaliou a pracovala na filmu Goši Rubčinského "The Day of My Death".