Lucien Littlefield

Lucien Littlefield (16. srpna 1895 – 4. června 1960), americký herec narozený v San Antoniu v Texasu, byl všestranným charakterním hercem, jehož kariéra se pozoruhodně rozprostřela od éry němého filmu až po televizní období. Počátky kariéry Lucien Littlefield absolvoval Staunton Military Academy a svou hereckou dráhu zahájil již v útlém věku, kdy debutoval na divadelních prknech v pouhých sedmi letech. Jeho filmová kariéra začala v roce 1913, kdy mu bylo teprve 18 let. Díky svému vzhledu a hereckému talentu byl často obsazován do rolí mnohem starších mužů, než byl on sám, a to dokonce ještě předtím, než dosáhl plnoletosti. Éra němého filmu V éře němého filmu si Littlefield vybudoval pověst spolehlivého charakterního herce. Mezi jeho významné němé filmy patří The Hostage (1917), Everywoman (1919) a Why Change Your Wife? (1920), kde se objevil po boku Glorie Swanson. Následovaly role ve filmech The Sheik (1921) s Rudolphem Valentinem, Rent Free (1922) a The Siren Call (1922). Za jednu z jeho nejvýraznějších rolí z tohoto období je považována postava doktora ve filmu The Cat and the Canary (1927), který patří mezi klasické hororové snímky své doby. Ve stejném roce ztvárnil také otce Mary Pickfordové v romantickém filmu My Best Girl. Přechod k zvukovému filmu Přechod k zvukovému filmu zvládl Littlefield bez problémů, což dokázal svou schopností přizpůsobit hlas každé postavě, kterou ztvárnil. V této době účinkoval v sérii krátkých filmů Vitaphone nazvaných The Potters. Mezi jeho významné zvukové filmy patří Seven Keys to Baldpate (1929), kde ztvárnil postavu Thomase Haydena, a No, No, Nanette (1930). Třicátá léta Třicátá léta představovala pro Littlefielda velmi produktivní období. Objevil se v komedii Strangers of the Evening (1932) s herečkou ZaSu Pitts, ve filmu Downstairs (1932) s Johnem Gilbertem a v dramatické adaptaci Broken Lullaby (1932) s Lionelem Barrymorem. Významná byla jeho spolupráce s komickou dvojicí Laurel a Hardy, se kterými natočil dva filmy v roce 1933 – nejprve jako výstřední profesor ve snímku Dirty Work a poté jako veterinář ve filmu Sons of the Desert. V roce 1935 se objevil v komedii Ruggles of Red Gap po boku Charlese Laughtona, kde ztvárnil snobského Belknapa-Jacksona. Pozdější filmová kariéra V druhé polovině své kariéry pokračoval Littlefield v intenzivní herecké činnosti. Účinkoval v dobrodružném dramatu Souls at Sea (1937) s Garym Cooperem, v dramatu The Gladiator (1938) s Joe E. Brownem a ve westernu Born to the West (1938) s Johnem Waynem. Mezi jeho další významné filmy patří The Little Foxes (1941), kde se objevil po boku Bette Davisové, a komedie Larceny, Inc. (1942) s Edwardem G. Robinsonem. Televizní kariéra V posledních letech svého života se Littlefield přesunul také k televizní tvorbě, kde se objevoval v menších rolích. Účinkoval v populárních seriálech jako Adventures of Superman, kde ztvárnil výstředního vynálezce v epizodě The Runaway Robot. Mezi další televizní seriály, ve kterých se objevil, patří Blondie, Lassie, Dragnet, Peter Gunn a Circus Boy, který byl vysílán na NBC v letech 1956-58. Herecký styl a odkaz Lucien Littlefield byl známý svou všestranností a schopností ztvárnit širokou škálu postav. Specializoval se především na komediální vedlejší role, často hrál mírné, utlačované mužíčky, venkovské typy a lékaře. Za svou téměř padesátiletou kariéru vytvořil stovky filmových rolí, čímž se zařadil mezi nejplodnější charakterní herce své doby. Zemřel 4. června 1960 v Hollywoodu v Los Angeles ve věku 65 let a byl pohřben na hřbitově Forest Lawn Memorial Park v Glendale.