Abbey Lincoln

Abbey Lincoln, vlastním jménem Anna Marie Wooldridge, se narodila 6. srpna 1930 v Chicagu, Illinois, a zemřela 14. srpna 2010 v Manhattanu, New York. Byla významnou americkou jazzovou zpěvačkou, skladatelkou, herečkou a aktivistkou za občanská práva. Dětství a začátky kariéry Vyrůstala jako desáté z dvanácti dětí na farmě v Calvin Center v Michiganu. Svou pěveckou kariéru zahájila již během studia na střední škole, kdy vystupovala ve školních a kostelních sborech. V devatenácti letech vyhrála svou první amatérskou pěveckou soutěž. V roce 1951 se přestěhovala na západní pobřeží USA, kde začala vystupovat pod různými uměleckými jmény včetně Gaby Lee a Anna Marie. Rok strávila v Honolulu na Havaji jako zpěvačka v nočním klubu. V roce 1956 přijala umělecké jméno Abbey Lincoln, které bylo kombinací Westminster Abbey a Abrahama Lincolna. Hudební kariéra V roce 1956 nahrála své debutové album Abbey Lincoln's Affair... A Story of a Girl in Love ve spolupráci s jazzovým velikánem Bennym Carterem. O rok později se přestěhovala do New Yorku, kde vystupovala v jazzovém klubu Village Vanguard. Tam se seznámila s bubeníkem, skladatelem a průkopníkem bebopu Maxem Roachem, který ji představil newyorské jazzové elitě a později se stal jejím manželem. Lincolnová spolupracovala s Roachem (za kterého byla provdána v letech 1962-1970) více než desetiletí, přičemž jejich spolupráce zahrnovala zásadní nahrávku We Insist! Freedom Now Suite z roku 1960. Toto album znamenalo počátek jejího více sociálně a politicky aktivistického přístupu k hudbě. Tato nahrávka je považována za "nejranější plnohodnotnou protestní nahrávku v jazzu", jak poznamenal historik Nat Hentoff. Texty Lincolnové byly často spojeny s hnutím za občanská práva v Americe. V roce 1961 vydala jedno ze svých nejvýznamnějších a nejdůležitějších alb Straight Ahead. Kvalitu nahrávky dokládá i sestava hudebníků, kteří se na ní podíleli, včetně saxofonisty Colemana Hawkinse, Erica Dolphyho na dechové nástroje, trumpetisty Bookera Littlea, pianisty Mala Waldrona a ikonického bubeníka Maxe Roache. Na podzim roku 1960 se Lincolnová zúčastnila nahrávacího sezení s Maxem Roachem, které změnilo směr jejího života a kariéry. Roachovo album We Insist! Freedom Now Suite patří k nejambicióznějším avantgardním jazzovým dílům všech dob a k nejdůležitějším uměleckým prohlášením hnutí za občanská práva. V letech 1962-1972 nenahrála žádná alba jako vedoucí umělkyně, ale v roce 1973 se velkolepě vrátila k jazzu s nahrávkou People In Me, svým prvním albem složeným výhradně z vlastního materiálu. V roce 1987 se vrátila ke svým vlivům a nahrála dvě alba jako poctu Billie Holiday, následovaná sérií nahrávek pro vydavatelství Verve v průběhu 90. let a počátku 21. století, které představily její skladatelské umění. Její emocionálně upřímný, vyzrálý styl byl přítomen v každé písni, kterou zpívala. Během 80. let byla její tvůrčí produkce menší a vydala pouze několik alb. Její píseň "For All We Know" se objevila ve filmu Drugstore Cowboy z roku 1989. V 90. letech a až do své smrti splnila desetialbovou smlouvu s vydavatelstvím Verve Records. Tato alba jsou vysoce ceněna a představují vrcholný úspěch v kariéře Lincolnové. Album Devil's Got Your Tongue (1992) představilo Rodneyho Kendricka, Gradyho Tatea, Yorona Israela, J. J. Johnsona, Stanleyho Turrentinea, Babatundeho Olatunjiho a The Staple Singers, mezi jinými. V roce 2003 obdržela ocenění National Endowment for the Arts Jazz Master Award. Herecká kariéra Kromě své hudební kariéry se Lincolnová věnovala také herectví a objevila se ve filmech jako The Girl Can't Help It (1958), Nothing But a Man (1964) a For Love of Ivy (1968). V roce 1956 se objevila v hudební komedii The Girl Can't Help It, kde měla na sobě šaty, které předtím nosila Marilyn Monroe ve filmu Gentlemen Prefer Blondes (1953), a interpretovala píseň "Spread the World, Spread the Gospel". S Ivanem Dixonem hrála hlavní roli ve filmu Nothing But a Man (1964), nezávislém snímku napsaném a režírovaném Michaelem Roemerem. V roce 1968 hrála po boku Sidneyho Poitiera a Beaua Bridgese ve filmu For Love of Ivy, za což získala nominaci na Zlatý glóbus v roce 1969. Nothing But a Man je dramatický film z roku 1964, který vypráví příběh Duffa Andersona, afroamerického železničního dělníka z počátku 60. let, který se snaží zachovat si důstojnost v malém rasistickém městě poblíž Birminghamu v Alabamě poté, co se ožení s dcerou místního kazatele. Kromě řešení útlaku a diskriminace se Anderson musí vyrovnat i se svým problematickým vztahem s vlastním otcem, alkoholikem, který ho opustil a odmítl. Ačkoli film nebyl při svém uvedení široce vidět kvůli obtížím s distribucí, je nyní obecně považován za důležitý příklad neorealistické americké kinematografie. For Love of Ivy je romantická komedie z roku 1968 režírovaná Danielem Mannem. Ve filmu hrají Sidney Poitier, Abbey Lincoln, Beau Bridges, Nan Martin, Lauri Peters a Carroll O'Connor. Příběh napsal Poitier se scenáristou Robertem Alanem Arthurem. Hudební doprovod složil Quincy Jones. Titulní píseň "For Love of Ivy", kterou napsali Quincy Jones a Bob Russell, byla nominována na Oscara za nejlepší původní píseň. Film získal nominace na Zlatý glóbus za vedlejší role pro Beaua Bridgese a Abbey Lincoln. Ivy Moore, 27letá Afroameričanka, pracovala jako služebná pro rodinu Austinových, vlastníků obchodního domu z Long Islandu v New Yorku, po dobu devíti let. Navzdory tvrzením, že s ní zacházejí jako s členem rodiny, oznámí své rozhodnutí opustit práci a jít na sekretářskou školu, aby zlepšila svou situaci. Lincolnová se začala objevovat v televizi v roce 1968 v seriálu The Name of the Game. V březnu 1969 se objevila v díle Alice Childressové Wine in the Wilderness, prvním z desetidílné série "On Being Black" vysílané bostonskou televizí WGBH-TV, která představovala jednotlivá dramata napsaná, produkovaná a hraná černochy. Lincolnová se objevila v seriálech Mission: Impossible (1971), televizním filmu Short Walk to Daylight (1972) a Marcus Welby, M.D. (1974). V roce 1990 si zahrála matku mladého Bleeka, Lillian, ve filmu Spikea Leeho Mo' Better Blues. Aktivismus a odkaz Max Roach hrál významnou roli v jejím aktivismu za občanská práva v 60. letech. Ona, její manžel a další umělci vystupovali na benefičních akcích a fundraisingových akcích pro Národní asociaci pro povznesení barevných lidí (NAACP) a Kongres rasové rovnosti (CORE), mezi jinými skupinami za občanská práva. Hudba Lincolnové začala odrážet nespravedlnosti, které černoši zažívali v Americe, v albech jako We Insist! Freedom Now Suite a Straight Ahead. Její texty často odrážely ideály hnutí za občanská práva a pomáhaly vyvolávat vášeň pro tuto věc v myslích jejích posluchačů. V pozdějších letech své skladatelské kariéry zkoumala Lincolnová více filozofická témata a zůstala profesionálně aktivní až do svých sedmdesáti let. Po turné po Africe v polovině 70. let přijala jméno Aminata Moseka. V pozdějších letech inspirovala řadu mladších jazzových zpěvaček, včetně Cassandry Wilson a Lizz Wright, které obě uvedly Lincolnovou jako inspiraci pro své vlastní kariéry. Nakonec se Lincolnová začala znovu nahrávat a po svém návratu v 90. letech vydala devět alb. Abbey Lincoln zemřela 14. srpna 2010 v Manhattanu, osm dní po svých 80. narozeninách. Zanechala po sobě bohaté hudební a filmové dědictví, které nadále inspiruje umělce po celém světě.