Avangard Leontyev

Avangard Nikolajevič Leontyev, narozen 27. února 1947 v Moskvě, je významný sovětský a ruský divadelní a filmový herec, pedagog a profesor. V roce 1995 získal titul Národní umělec Ruské federace a stal se laureátem Státní ceny Ruské federace. Vzdělání a divadelní kariéra Avangard Leontyev absolvoval v roce 1968 Moskevskou uměleckou divadelní školu (kurz A. Massalského) a následně byl přijat do souboru moskevského divadla Sovremennik, které v té době vedl Oleg Jefremov. Na divadelních prknech ztvárnil řadu významných rolí, mezi něž patří Aljoška (Na dně), Albert (Od večera do poledne), Miša (Věčně živý), Balalajkin a Prudentov (Balalajkin a spol.), Šašek (Večer tříkrálový), Suchonký (A ráno se probudili), Bobčinskij (Revizor), Tollja a Piero (Kolumbínův byt), Gajev (Višňový sad), Miša (Jdeme, jdeme, jdeme?), Retrográdní ďábel (Karamazovi a peklo) či Alfred Doolittle (Pygmalion). V roce 2004 byl přijat do souboru Moskevského uměleckého divadla, kde ztvárnil roli Cleanta v inscenaci Tartuffe. Dále účinkoval v představeních Poslední oběť (jako Dergačev), Les (jako Arkadij Ščastlivcev) a č. 13 (jako Richard Willy). V Moskevském divadle vedeném O. Tabakovem hrál titulní roli v inscenaci Bláznivý Jourdain. Filmová kariéra Avangard Leontyev se prosadil i ve filmovém světě, kde spolupracoval s významnými režiséry. K jeho nejvýznamnějším filmovým rolím patří postava Alexejeva ve snímku A Few Days from the Life of I. I. Oblomov (1980) režiséra Nikity Michalkova. Tento historický komediálně-dramatický film byl natočen podle románu Ivana Gončarova a vypráví příběh středního věku šlechtice Ilji Iljiče Oblomova žijícího v Petrohradě 19. století. Dále ztvárnil roli úředníka v Petrohradě ve filmu Dark Eyes (1987), který režíroval rovněž Nikita Michalkov. Tento sovětsko-italský romantický film byl inspirován povídkami Antona Pavloviče Čechova, především povídkou Dáma s psíčkem, a v hlavní roli se představil italský herec Marcello Mastroianni, který za svůj výkon získal cenu za nejlepšího herce na filmovém festivalu v Cannes. Mezi další významné filmy, ve kterých Leontyev účinkoval, patří Spáleni sluncem (1994) režiséra Nikity Michalkova, který získal Velkou cenu na festivalu v Cannes a Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Dále hrál ve filmech Veselí lidé (režie M. Schweitzer), Malé tragédie (režie M. Schweitzer), Revizor (režie S. Gazarov), Pátý roh (režie S. Gazarov), Graždanin načalnik (režie N. Dostal), Tajemství Edwina Druda (režie A. Orlov), Dombey a syn (režie G. Volček, Fokin), Hotel ve městě NN (režie V. Fokin) a Ruská hra (režie P. Čuchraj). Pedagogická činnost Vedle herecké kariéry se Avangard Leontyev významně věnuje i pedagogické činnosti. Od roku 1976 působí na Ruské akademii divadelního umění a od roku 1985 vyučuje na Moskevské umělecké divadelní škole, kde vedl kurzy pod vedením Olega Tabakova. Podílel se na formování jádra moskevského divadelního souboru vedeného Olegem Tabakovem. Mezi jeho studenty patří řada významných ruských herců, jako jsou E. Majorova, I. Nefedov, A. Seliverstov, M. Zudina, S. Gazarov, S. Beljajev, A. Marin, V. Maškov, E. Mironov, A. Mochov, A. Serebryakov, A. Smoljakov, N. Timochina a M. Chomjakov. V letech 1989 až 2001 vedl hereckou třídu v Moskevské umělecké divadelní škole, kde připravil tři ročníky absolventů. Režijní práce Avangard Leontyev se věnoval i režijní práci. V roce 1987 společně s O. Tabakovem režíroval inscenaci Bláznivý Jourdain. Moleriana v Moskevském divadle vedeném O. Tabakovem. Pro studenty Moskevské umělecké divadelní školy (kurz O. Tabakova) v roce 1989 režíroval diplomové představení Návrhy podle A. Čechova a V. Solloguba, které bylo zařazeno do repertoáru Čechovova Moskevského uměleckého divadla. Jako asistent režiséra spolupracoval s N. Michalkovem na baletu Mechanické piano (Teatro Argentina, Řím, 1987) a s A. Končalovským na inscenaci Racek (Theatre de l'Odeon - Divadlo Evropy, Paříž, 1988-1989). Avangard Leontyev patří k významným osobnostem ruského divadla a filmu, který svou hereckou, pedagogickou i režijní činností výrazně ovlivnil vývoj ruské kultury konce 20. a počátku 21. století.