Eddie Romero

Eddie Romero, celým jménem Edgar Sinco Romero, se narodil 7. července 1924 v Dumaguete City na Filipínách a zemřel 28. května 2013. Byl významným filipínským filmovým režisérem, producentem a scenáristou, který se stal jednou z nejvýznamnějších osobností filipínské kinematografie. Rodinné zázemí a vzdělání Pocházel z významné filipínské rodiny. Jeho otec José E. Romero byl bývalým kongresmanem, ministrem školství a prvním filipínským velvyslancem u dvora sv. Jakuba ve Velké Británii. Jeho matka Pilar Guzman Sinco byla učitelkou a sestrou Vicente G. Sinca, prezidenta Filipínské univerzity, který v roce 1945 podepsal Chartu OSN jménem Filipín. Eddie studoval na několika prestižních školách včetně Dumaguete Elementary School, Ateneo de Manila, University of the Philippines High School a Silliman University High School. Bakalářský titul získal na University of the Philippines a později dokončil předprávnické studium na Silliman University. Univerzita Foundation University v Dumaguete City mu udělila čestný doktorát. Počátky kariéry Romero začal svou tvůrčí dráhu již v raném věku jako spisovatel. V pouhých sedmi či osmi letech začal psát a jako teenager prodával své povídky do časopisu Philippines Free Press. Do filmového průmyslu vstoupil díky režisérovi Gerardovi de Leónovi, který si přečetl některé jeho příběhy a požádal ho o napsání scénářů. Přestože byl Romero rodilým Filipíncem, nemluvil tagalsky (filipínsky), a proto musely být jeho texty překládány. Jeho první scénář "Ang Maestra" vznikl právě díky této spolupráci. V roce 1947, když mu bylo něco přes dvacet let, režíroval svůj první film "Ang Kamay ng Diyos". Mezinárodní průlom V roce 1957 začal Romero společně se svým mentorem Gerrym de Leónem produkovat filmy pro zahraniční trh. Významným milníkem byl film Terror Is a Man z roku 1959, který Romero koprodukoval a de León režíroval. Tento snímek se stal prvním ze série známé jako "Blood Island", která zahrnovala další filmy jako Brides of Blood (1968), The Mad Doctor of Blood Island (1969) a Beast of Blood (1970). Tyto nízkorozpočtové horory se staly kultovními klasikami a otevřely Romerovi dveře do mezinárodní produkce. Anglicky mluvené filmy Vedle filipínských filmů v tagalštině natočil Romero řadu anglicky mluvených snímků, které se staly kultovními klasikami. Mezi ně patří Beast of the Yellow Night (1971), Black Mama, White Mama (1973) s Pam Grier, The Woman Hunt (1972), Beyond Atlantis a The Twilight People (1972). Spolupracoval s americkými herci jako John Ashley a Pam Grier. Tyto filmy, často označované jako exploatační, mu přinesly mezinárodní uznání, přestože je později sám Romero označil za "nejhorší věci, které kdy udělal". Návrat k filipínské kinematografii V polovině 70. let se Romero vrátil k filipínské kinematografii a začal natáčet osobnější "umělecké" filmy v tagalštině. Jeho nejslavnějším dílem se stal film Ganito Kami Noon... Paano Kayo Ngayon? (This Is How We Were Before, How Are You Doing Now?) z roku 1976. Tento snímek, zasazený do období konce španělské kolonizace a začátku americké nadvlády na Filipínách, sleduje naivního venkovana na jeho cestě za poznáním vlastní identity. Film získal řadu ocenění a byl vybrán jako filipínský kandidát na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Významná díla Mezi další významná Romerova díla patří Aguila (1980), který zasazuje příběh rodiny do kontextu filipínské historie, Kamakalawa, který zkoumá folklór prehistorických Filipín, a Banta ng Kahapon, jeho "malý" politický film zasazený do bouřlivých 60. let, který sleduje spojení podsvětí s korupčními politickými kruhy. Významným počinem byl také jeho 13dílný televizní seriál Noli Me Tangere, který přiblížil román národního hrdiny Josého Rizala nové generaci diváků. Ocenění a odkaz V roce 2003 byl Romero jmenován Národním umělcem Filipín za svůj přínos filipínské kinematografii. Během své kariéry získal celkem 22 ocenění, včetně pěti cen za nejlepší scénář od Filipino Academy of Movie Arts & Sciences (FAMAS) za filmy Buhay alamang (1952), The Passionate Strangers (1966), Durugin si Totoy Bato (1979), Aguila (1980) a Ang padrino (1984). Byl dvakrát oceněn jako nejlepší režisér FAMAS za filmy The Passionate Strangers a Aguila. V roce 1986 byl uveden do Síně slávy FAMAS a v roce 1993 obdržel cenu FAMAS za celoživotní dílo. Osobní život Romero byl ženatý s Carolinou Gonzalez (1922-2019), která pocházela z významné filipínské rodiny. Měl tři děti - filmového režiséra a člena rady Movie and Television Review and Classification Board Josého "Joeyho" Gonzaleze Romera IV, Ancela Edgara Romera a Lea Johna Romera. Po určitou dobu byl také partnerem herečky Mily del Sol. Eddie Romero zemřel 28. května 2013 ve věku 88 let na kardiopulmonální zástavu poté, co trpěl rakovinou prostaty a vyvinula se u něj krevní sraženina v mozku. Eddie Romero je považován za quintesenciálního filipínského filmaře, jehož život byl zasvěcen umění a obchodu s filmem a jehož kariéra překlenula tři generace filmařů. Jeho filmy jsou charakteristické svým jednoduchým stylem – minimalistickým, ale nikdy prázdným, vždy promyšleným, přesným a funkčním, ale nikdy předvídatelným. Jeho dílo ovlivnilo řadu filmařů, včetně Quentina Tarantina, který čerpal inspiraci z Romerova filmu The Twilight People pro své pocty "grindhouse" filmům.