William Layton

William Layton (23. prosince 1913, Osborne, Kansas, USA – 15. června 1995, Madrid, Španělsko) byl americký herec, divadelní režisér a pedagog, který se stal klíčovou postavou moderního španělského divadla. Počátky kariéry William Hardesty Layton se narodil v rodině Waltera a Helen Olivie (Amos) Laytonových. Vyrůstal nejprve v Osborne a později v Salině v Kansasu, kde jeho otec působil jako starosta, a následně v Colorado Springs. Již ve 14 letech získal ocenění za nejlepšího herce ve školní soutěži ve státě Colorado. V roce 1936 absolvoval Coloradskou univerzitu s titulem bakaláře umění. Následně studoval na prestižní American Academy of Dramatic Arts v New Yorku, kde se vzdělávali i takoví herci jako Katharine Hepburn, Grace Kelly, Kirk Douglas nebo Spencer Tracy. Své herecké vzdělání doplnil na American Theater Wing, Alfred Dixon Speech Institute a v Neighborhood Playhouse, kde se setkal se svým mentorem Sanfordem Meisnerem a seznámil se s metodou herectví, která později výrazně ovlivnila jeho pedagogickou činnost. Herecká kariéra v USA Po návratu do New Yorku působil jako profesor na American Academy of Dramatic Arts a American Theatre Wing. Jako herec se prosadil v různých divadelních produkcích, mezi které patřily American Way (1939), Mr. Big (1941), The Duchess of Malfi (1946), Command Decision (1947), Summer and Smoke (1948), The Man Who Came to Dinner a The Glass Menagerie. Po druhé světové válce, ze které se vrátil s částečnou ztrátou sluchu, se Layton nedokázal plně readaptovat na život v Americe. Osudové bylo jeho setkání s Agustinem Penónem, který ho seznámil se španělskou kulturou a vzbudil v něm zájem o tuto zemi. Příchod do Španělska a pedagogická činnost Poprvé navštívil Španělsko v roce 1955. Zpočátku pendloval mezi Madridem a New Yorkem, překládal do angličtiny španělské divadelní hry, které ho zaujaly, a do španělštiny díla, o kterých se domníval, že by mohla být ve Španělsku uvedena (Albee, Čechov, Pinter, Rabe, Shakespeare, Turgeněv). V roce 1959 se natrvalo usadil v Madridu a v říjnu 1960 založil společně s režisérem Miguelem Narrosem a Američankou Elizabeth H. Buckley Teatro Estudio de Madrid (TEM) – první divadelní akademii ve Španělsku, jejíž metodologické principy pro herce byly založeny na Stanislavského systému transformovaném americkou metodou herectví, kterou se Layton naučil od Sanforda Meisnera. Filmová kariéra Vedle své pedagogické a divadelní činnosti se William Layton věnoval také filmu. Ve Španělsku účinkoval v řadě snímků, mezi které patří The Scarlet Letter (1973), kde ztvárnil roli guvernéra Bellinghama, The Wind's Fierce (1970) a Man in the Wilderness (1971). Jeho filmografie zahrnuje také španělské snímky jako Las que tienen que servir, La vida sigue igual, Bearn o la sala de las muñecas, Los nuevos españoles a další. Účinkoval také v televizních projektech, například v minisérii Teresa de Jesús a v seriálu Los pintores del Prado. Odkaz a uznání William Layton je považován za otce moderního španělského divadla. Jeho pedagogická metoda výrazně ovlivnila několik generací španělských herců a režisérů. Za svou práci získal řadu ocenění, včetně ceny za nejlepšího režiséra roku 1979 od El espectador y la Crítica za inscenaci Strýček Váňa, ceny Radio Juventud a ceny Populares deníku Pueblo. V roce 1988 obdržel Zlatou medaili za zásluhy v oblasti krásných umění, kterou uděluje španělské ministerstvo kultury, a v roce 1990 cenu Dédalo deníku Diario 16. V témže roce vydal knihu "¿Por qué? Trampolín del actor", v níž shrnul své pedagogické zkušenosti. Laboratoř Williama Laytona, kterou založil, funguje dodnes a je prestižní institucí pro vzdělávání profesionálů v oblasti divadla a audiovizuálních umění. William Layton, trpící téměř absolutní hluchotou a pohybovými obtížemi, ukončil svůj život 15. června 1995 v Madridu ve věku 81 let.