Wilfrid Lawson

Wilfrid Lawson, narozen 14. ledna 1900 v Bradfordu v Anglii jako Wilfrid Lawson Worsnop, byl výrazný britský charakterní herec divadla a filmu. Zemřel 10. října 1966 v Londýně ve věku 66 let na infarkt. Počátky kariéry Lawson zahájil svou hereckou dráhu v pouhých 16 letech, kdy debutoval ve hře "Trilby" v Pier Pavilion v Brightonu. Během posledního roku první světové války sloužil jako pilot v RAF. Dvacátá léta strávil v provinčních divadlech, kde si budoval herecké zkušenosti, než se v roce 1930 prosadil v sérii her George Bernarda Shawa v londýnském West Endu. V těchto inscenacích často ztvárňoval starší muže, včetně role popelářa Doolittle ve hře Pygmalion, což mu vyneslo pozici uznávaného charakterního herce. Filmová kariéra Svůj filmový debut si odbyl ve snímku East Lynne on the Western Front (1931), následně se objevoval v menších rolích až do roku 1938, kdy získal hlavní roli v thrilleru The Terror. Téhož roku ztvárnil svou pravděpodobně nejslavnější filmovou postavu - popelářa a později přednášejícího Alfreda P. Doolittle ve filmové adaptaci Shawova Pygmaliona, kde hrál po boku Leslie Howarda a Wendy Hiller. Mezi jeho další významné hlavní role patřily Pastor Hall (1940), kde ztvárnil německého vesnického duchovního, který odsuzuje nacistický režim v roce 1934; Tower of Terror (1941), kde hrál šíleného strážce majáku Wolfe Kristena; a titulní role ve filmu The Great Mr. Handel (1942), životopisném snímku o skladateli z 18. století. Lawson natočil také několik filmů ve Spojených státech, počínaje snímkem Ladies in Love (1936) a včetně filmu Johna Forda The Long Voyage Home (1940), kde hrál po boku Johna Waynea. Jeho poslední hlavní role byla ve filmu The Turners of Prospect Road (1947). The Long Voyage Home byl americký dramatický film režírovaný Johnem Fordem, v hlavních rolích s Johnem Waynem, Thomasem Mitchellem a Ianem Hunterem, kde Lawson ztvárnil roli kapitána. Boj s alkoholismem V důsledku závažných problémů s alkoholismem se Lawson stal obtížným spolupracovníkem, a během 50. let se jeho role stávaly stále menšími – v některých případech dokonce neuvedenými v titulcích. Navzdory tomu stále podával nezapomenutelné výkony, jako například role otce prince Andreje Bolkonského ve filmu Vojna a mír (1956) režiséra Kinga Vidora, mechanika Eda v Hell Drivers (1957) a strýce Nata ve filmu Room at the Top (1958), který byl natáčen v Lawsonově rodném Bradfordu. Přestože byl v 50. letech stále žádaným hercem, jeho pití se stalo problémem a rychle získávalo legendární status v herecké profesi. Během jednoho živého televizního vystoupení mu téměř znemožnili návrat do studia, protože vrátný věřil, že Lawson je jen opilý tulák. Navzdory tomu si lidé stále cenili jeho hereckého umění natolik, že mu nabízeli prestižní role, včetně angažmá v Royal Court a RSC (Royal Shakespeare Company). Návrat na výsluní Po desetileté absenci se Lawson triumfálně vrátil na divadelní prkna, nejprve v Strindbergově hře "Otec" a poté v Loseyho produkci "The Wooden Dish" z roku 1954. Na filmovém plátně je s láskou vzpomínán jako nevyrovnaný strážce majáku Rolfe Kristan ve filmu Tower of Terror (1941), jako vousatý Black George Seagrim ve filmu Tom Jones (1963) a jako komicky výstřední, sešlý komorník Peacock ve filmu The Wrong Box (1966). Pozdní kariéra Šedesátá léta znamenala určitou renesanci jeho kariéry, počínaje rolí Black George v Tomu Jonesovi (1963) režiséra Tonyho Richardsona a vrcholící dvěma z jeho nejvýznamnějších pozdních výkonů: jako sešlý komorník Peacock ve filmu The Wrong Box a jako Plch v televizní adaptaci Alenky v říši divů Jonathana Millera (obě z roku 1966). Téhož roku zemřel v Londýně na infarkt. Jeho bratr byl herec Gerald Lawson (narozen jako Bernard Worsnop, 30. dubna 1897 – 6. prosince 1973) a jeho synovcem byl herec Bernard Fox (narozen jako Bernard Lawson, 10. května 1927 – 14. prosince 2016). Odkaz Nebýt jeho problémů s alkoholem, mohl být Lawson řazen mezi velké herecké osobnosti jako byli Olivier, Richardson a další. I tak po sobě zanechal odkaz solidních filmových výkonů, včetně některých záznamů svých skvělých divadelních rolí. Byl známý svým drsným hlasem, byl břitký a výrazný britský charakterní herec. Navzdory problémům s alkoholem, které ztěžovaly jeho zaměstnávání, se stal hvězdou britské kinematografie v letech 1938 až 1947 (než strávil dlouhý pobyt na divadelních prknech) s plodnými výlety do Hollywoodu. I v posledních letech svého života byl stále schopen ukrást scény hlavním představitelům.