Odete Lara: Nejlepší filmy a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Odete Lara: Filmy a seriály

  • O Gato de Madame
    O Gato de Madame (1957)
    FilmRole: Ivone (madame)/Marquesa de Santos
    75%
    1
  • 2
  • Noite Vazia
    Noite Vazia (1964)
    FilmRole: Regina
    72%
    3
  • Aventuras com Tio Maneco
    Aventuras com Tio Maneco (1971)
    FilmRole: Julia
    72%
    4
  • The Devil Queen
    The Devil Queen (1974)
    FilmRole: Isa Gonzalez
    71%
    5
  • Copacabana Me Engana
    Copacabana Me Engana (1969)
    FilmRole: Irene
    68%
    6
  • Vai Trabalhar Vagabundo
    Vai Trabalhar Vagabundo (1973)
    FilmRole: Heloisa
    68%
    7
  • Câncer
    Câncer (1972)
    Film
    Výjimečné svědectví o těžké době, o nesnadné situaci umělců a o experimentování Glaubera Rochy. Rakovina je čistou improvizací nekonečných záběrů, nekonečných rozhovorů a ukrutně amatérských herců. Přesto je neopominutelnou součástí díla jednoho z nejrozervanějších filmařů své doby, jenž přesáhl hranice Brazílie.

    „Tento film byl natočen v Rio de Janeiru během čtyř dnů roku 1968. Pojednává o Brazilcích žijících na okraji společnosti. Po čtyřech letech čekání se dostal do střižny institutu ICAIC v Havaně a byl dokončen v květnu 1972 v Itálii. (…) Nemám rád naturalistické politické filmy, které problémy přesně pojmenovávají a navrhují řešení. Podíváme se na ně a zapomeneme je. V Brazílii hodně rádi diskutujeme. O některých filmech se vydržíme bavit i rok. Ale to je možné pouze proto, že odmítáme „předávat poselství“. Je lepší analyzovat komplexnost jednotlivých situací, než podávat víceméně romantická svědectví, kterými nedosáhneme žádného praktického výsledku. Od státního převratu v dubnu 1964 žijeme v režimu kulturního terorismu. Ale my se mu postavíme na odpor a osvobodíme se od něj radikalizací naší tvorby. Uzavřou-li divadlo, otevřeme jiné a budeme tam uvádět hry, které se nelíbí našim pánům.“ - Glauber Rocha, Téléciné, č. 140, 1968

    Ve filmu Rakovina využívá autor systému umožňujícího natáčet původní synchronní zvuk jako prostředku, který měl „dát hercům možnost vyjádřit se jako uvědomělí interpreti a tvořit podle zásad svobodné a kreativní interpretace moderního divadla.“ Ohledně tohoto filmu ještě Rocha zdůrazňuje: „Když se herec objevuje v prvním plánu, aby promlouval s publikem (tuto techniku jsem využil ve všech svých filmech počínaje Barraventem), nejedná se o Godardův vynález použitý v Číňance (1967), ale o prvek brechtovského divadla, který je nejpropracovanějším modelem marxistické dramaturgie.“ O snímku samotném se dočteme jen velmi málo, protože vznikal jako skutečné dílo undergroundu. Proto natáčení trvalo tak krátce, proto byl snímán ruční 16mm kamerou a možná proto, ač vznikal čtyři dny, ke střihu došlo až po šesti letech. Ztratil se veškerý materiál včetně zvukového záznamu. Zázračnou shodou okolností se podařilo v italské státní televizi získat vše zpět a přimět Rochu, aby Rakovinu dokončil. Jen těžko lze popsat děj filmu postaveného na čisté improvizaci na rozličná témata jako nezaměstnanost, násilí, policejní útlak, marihuana, nemanželský vztah, kriminalita atp. Nekonečné záběry končí až ve chvíli, kdy herec už neví co dál. Rocha prohlásil, že film vznikl ze tří důvodů: 1) aby ukázal, že v kinematografii existují různé přístupy; 2) aby si vyzkoušel novou techniku, kdy by délka záběru nebyla omezena použitou technologií; 3) aby dokázal, že do filmu je třeba vměstnat hodně divadla.

    (David Čeněk, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    67%
    Výjimečné svědectví o těžké době, o nesnadné situaci umělců a o experimentování Glaubera Rochy. Rakovina je čistou improvizací nekonečných záběrů, nekonečných rozhovorů a ukrutně amatérských herců. Přesto je neopominutelnou součástí díla jednoho z nejrozervanějších filmařů své doby, jenž přesáhl hranice Brazílie.

    „Tento film byl natočen v Rio de Janeiru během čtyř dnů roku 1968. Pojednává o Brazilcích žijících na okraji společnosti. Po čtyřech letech čekání se dostal do střižny institutu ICAIC v Havaně a byl dokončen v květnu 1972 v Itálii. (…) Nemám rád naturalistické politické filmy, které problémy přesně pojmenovávají a navrhují řešení. Podíváme se na ně a zapomeneme je. V Brazílii hodně rádi diskutujeme. O některých filmech se vydržíme bavit i rok. Ale to je možné pouze proto, že odmítáme „předávat poselství“. Je lepší analyzovat komplexnost jednotlivých situací, než podávat víceméně romantická svědectví, kterými nedosáhneme žádného praktického výsledku. Od státního převratu v dubnu 1964 žijeme v režimu kulturního terorismu. Ale my se mu postavíme na odpor a osvobodíme se od něj radikalizací naší tvorby. Uzavřou-li divadlo, otevřeme jiné a budeme tam uvádět hry, které se nelíbí našim pánům.“ - Glauber Rocha, Téléciné, č. 140, 1968

    Ve filmu Rakovina využívá autor systému umožňujícího natáčet původní synchronní zvuk jako prostředku, který měl „dát hercům možnost vyjádřit se jako uvědomělí interpreti a tvořit podle zásad svobodné a kreativní interpretace moderního divadla.“ Ohledně tohoto filmu ještě Rocha zdůrazňuje: „Když se herec objevuje v prvním plánu, aby promlouval s publikem (tuto techniku jsem využil ve všech svých filmech počínaje Barraventem), nejedná se o Godardův vynález použitý v Číňance (1967), ale o prvek brechtovského divadla, který je nejpropracovanějším modelem marxistické dramaturgie.“ O snímku samotném se dočteme jen velmi málo, protože vznikal jako skutečné dílo undergroundu. Proto natáčení trvalo tak krátce, proto byl snímán ruční 16mm kamerou a možná proto, ač vznikal čtyři dny, ke střihu došlo až po šesti letech. Ztratil se veškerý materiál včetně zvukového záznamu. Zázračnou shodou okolností se podařilo v italské státní televizi získat vše zpět a přimět Rochu, aby Rakovinu dokončil. Jen těžko lze popsat děj filmu postaveného na čisté improvizaci na rozličná témata jako nezaměstnanost, násilí, policejní útlak, marihuana, nemanželský vztah, kriminalita atp. Nekonečné záběry končí až ve chvíli, kdy herec už neví co dál. Rocha prohlásil, že film vznikl ze tří důvodů: 1) aby ukázal, že v kinematografii existují různé přístupy; 2) aby si vyzkoušel novou techniku, kdy by délka záběru nebyla omezena použitou technologií; 3) aby dokázal, že do filmu je třeba vměstnat hodně divadla.

    (David Čeněk, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    8
  • Absolutamente Certo
    Absolutamente Certo (1957)
    FilmRole: Odete
    67%
    9
  • Oto Lara Rezende ou... Bonitinha, Mas Ordinária
    Oto Lara Rezende ou... Bonitinha, Mas Ordinária (1963)
    FilmRole: Rita
    64%
    10
  • O Princípio do Prazer
    O Princípio do Prazer (1979)
    FilmRole: Norma Menezes
    62%
    11
  • Quando o Carnaval Chegar
    Quando o Carnaval Chegar (1972)
    FilmRole: Sama sebe
    62%
    12
  • Antonio das Mortes
    Antonio das Mortes (1969)
    FilmRole: Laura
    Pokračování pohnutých událostí na chudém brazilském venkově z Rochova předchozího opusu Bůh a ďábel v zemi slunce. Tentokrát se lovec banditů das Mortes ocitá ve víru agrární revoluce a pohanských rituálů inscenovaných s antickou nevyhnutelností.

    Expresivní střelba a výkřiky uvádějí tentokrát barevný snímek talentovaného tvůrce angažovaného filmu a vůdčí postavy hnutí cinema novo Glaubera Rochy. Uplynulo už celých 29 let od doby, kdy statkáři najatý lovec hlav Antonio das Mortes zabil obávaného Corisca, posledního z velkých banditů pustošících bezhlavě zemi. Od té doby již Antonio zneškodnil stovku samozvaných škůdců a nyní pase po dalším z nich, Coiranovi, o němž se hovoří jako o převtělení obávaného a legendárního bandity Lampiãoa. Ale časy se změnily: To, co dříve předurčovalo Mortesovu existenci (nenávist vůči vraždícím banditům), už pozbývá platnosti. Místní cangaceiro není vrah, ale idealistický vůdce chudých. Přichází tedy klíčový okamžik v podobě alegorického souboje mezi drakem a svatým Jiřím, okamžik mystického přerodu plný posvátných odkazů a biblických poselství. Tomu ostatně odpovídá i původní název snímku, který lze přeložit jako Souboj zlého draka se svatým Jiřím.

    Snímek má mnohem přístupnější strukturu než jeho předchozí díl, navíc začíná jasně čitelným angažovaným poselstvím, kdy místní učitel zkouší hlouček dětí z dějin své rodné země. Rocha opětovně ukazuje aktuální stav Brazílie, používá k tomu dokumentárně laděné záběry na přerod vesnice, která prochází aktuálními trendy jako je například agrární reforma. Nechybí dobové záběry na demonstrující dav, který nese prapor s heslem Nezávislost nebo smrt. Záměrný primitivismus a hluboká symbolika připomínají vysoce stylizované rituály. Z choreografie kamery a pohybujících se aktérů lze vycítit Rochův zájem o alegorické divadlo a určitou obřadnost. Tak jako jiné Rochovy snímky i tento je možno vnímat jako extatický rituál, v němž filmové prostředky vytvářejí komplexní systém, mající za cíl vyvolat vnitřní obrodu brazilského ducha. V roce 1969 získal Antonio das Mortes spolu se Všemi dobrými rodáky Vojtěcha Jasného cenu za režii na festivalu v Cannes, dále tamtéž cenu novinářů FIPRESCI, Cenu Luise Buñuela a Award of the International Confederation of the Art and Essay Cinema a řadu dalších na jiných, především evropských festivalech.

    (Martin Jiroušek, LFŠ 2007)
    Žánry:AkčníDramaKrimiWestern
    62%
    Pokračování pohnutých událostí na chudém brazilském venkově z Rochova předchozího opusu Bůh a ďábel v zemi slunce. Tentokrát se lovec banditů das Mortes ocitá ve víru agrární revoluce a pohanských rituálů inscenovaných s antickou nevyhnutelností.

    Expresivní střelba a výkřiky uvádějí tentokrát barevný snímek talentovaného tvůrce angažovaného filmu a vůdčí postavy hnutí cinema novo Glaubera Rochy. Uplynulo už celých 29 let od doby, kdy statkáři najatý lovec hlav Antonio das Mortes zabil obávaného Corisca, posledního z velkých banditů pustošících bezhlavě zemi. Od té doby již Antonio zneškodnil stovku samozvaných škůdců a nyní pase po dalším z nich, Coiranovi, o němž se hovoří jako o převtělení obávaného a legendárního bandity Lampiãoa. Ale časy se změnily: To, co dříve předurčovalo Mortesovu existenci (nenávist vůči vraždícím banditům), už pozbývá platnosti. Místní cangaceiro není vrah, ale idealistický vůdce chudých. Přichází tedy klíčový okamžik v podobě alegorického souboje mezi drakem a svatým Jiřím, okamžik mystického přerodu plný posvátných odkazů a biblických poselství. Tomu ostatně odpovídá i původní název snímku, který lze přeložit jako Souboj zlého draka se svatým Jiřím.

    Snímek má mnohem přístupnější strukturu než jeho předchozí díl, navíc začíná jasně čitelným angažovaným poselstvím, kdy místní učitel zkouší hlouček dětí z dějin své rodné země. Rocha opětovně ukazuje aktuální stav Brazílie, používá k tomu dokumentárně laděné záběry na přerod vesnice, která prochází aktuálními trendy jako je například agrární reforma. Nechybí dobové záběry na demonstrující dav, který nese prapor s heslem Nezávislost nebo smrt. Záměrný primitivismus a hluboká symbolika připomínají vysoce stylizované rituály. Z choreografie kamery a pohybujících se aktérů lze vycítit Rochův zájem o alegorické divadlo a určitou obřadnost. Tak jako jiné Rochovy snímky i tento je možno vnímat jako extatický rituál, v němž filmové prostředky vytvářejí komplexní systém, mající za cíl vyvolat vnitřní obrodu brazilského ducha. V roce 1969 získal Antonio das Mortes spolu se Všemi dobrými rodáky Vojtěcha Jasného cenu za režii na festivalu v Cannes, dále tamtéž cenu novinářů FIPRESCI, Cenu Luise Buñuela a Award of the International Confederation of the Art and Essay Cinema a řadu dalších na jiných, především evropských festivalech.

    (Martin Jiroušek, LFŠ 2007)
    Žánry:AkčníDramaKrimiWestern
    13

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.