Zohra Lampert

Zohra Lampert, narozená 13. května 1931 v New Yorku, je americká herečka rusko-židovského původu. Jako jediné dítě Rose a Morrise Lampertových vyrůstala ve čtvrti Washington Heights na Manhattanu. Její otec pracoval v železářství, zatímco matka byla švadlena a kloboučnice. Vzdělání a počátky kariéry Lampert studovala na prestižní High School of Music & Art v New Yorku a následně absolvovala Chicagskou univerzitu v roce 1952. Její herecká kariéra začala v divadelním klubu Playwrights Theatre Club v Chicagu, kde působila společně s dalšími absolventy Chicagské univerzity, včetně Eda Asnera a Anthonyho Hollanda. Původně se připojila k souboru jako asistentka scénického designéra, ale když byla obsazena do role Grishy v Brechtově hře Kavkazský křídový kruh, objevila svůj herecký talent. Později se stala členkou druhého souboru improvizační skupiny Second City v Chicagu, kde potkala svého budoucího manžela Billa Altona, za kterého byla krátce provdána v letech 1957-1958. Divadelní úspěchy Po přestěhování do New Yorku v roce 1961 se Lampert prosadila na Broadwayi. Její talent byl rychle rozpoznán a byla dvakrát nominována na prestižní cenu Tony Award za role ve hrách Look: We've Come Through (1962) a Mother Courage and Her Children (1963). V roce 1964 se stala jednou z 26 členů nově založeného Lincoln Center Repertory Theater. Její divadelní kariéra zahrnovala také významné role v inscenacích After the Fall (1964), Lovers and Other Strangers (1968) a The Sign in Sidney Brustein's Window (1972). Filmová kariéra Lampert debutovala ve filmu Odds Against Tomorrow (1959), ale větší pozornost získala svým dojemným výkonem jako italská manželka Ernesta Borgnina v kriminálním dramatu Pay or Die (1960). Následoval její průlomový výkon ve filmu Splendor in the Grass (1961) režiséra Elia Kazana, kde hrála po boku Natalie Wood a Warrena Beattyho jako Beattyho manželka. Přestože tyto dva výkony měly potenciál katapultovat ji mezi hollywoodské hvězdy, její nekonvenční vzhled a chameleonský herecký styl jí neumožnily zapadnout do typické hollywoodské struktury. Kultovní status a hlavní role Nejvýznamnějším filmovým počinem Zohry Lampert se stala titulní role v hororovém filmu Let's Scare Jessica to Death (1971) režiséra Johna D. Hancocka. Tento nízkorozpočtový film o psychicky křehké ženě, která po propuštění z psychiatrické léčebny začíná pochybovat o své příčetnosti, se postupem času stal kultovním dílem. Hancock o jejím obsazení řekl: "Věděl jsem, že bude pro hlavní roli dokonalá. Zohra dokázala ztvárnit křehkost postavy, ale také autenticky vyjádřit strach a hrůzu." Film byl později několika kritickými publikacemi označen za jeden z nejděsivějších filmů všech dob. Spolupráce s Johnem Cassavetesem V roce 1977 si Lampert zahrála významnou roli po boku Geny Rowlands ve filmu Opening Night režiséra Johna Cassavetese. V tomto psychologickém dramatu o herečce, která se potýká s nervovým zhroucením během příprav na broadwayskou premiéru, ztvárnila postavu Dorothy Victor. Film, který byl při svém uvedení přehlížen, se později dočkal uznání a dnes je považován za jedno z nejvlivnějších děl Johna Cassavetese. Televizní úspěchy Lampert byla velmi aktivní v televizní tvorbě 60. a 70. let. Objevila se v populárních seriálech jako Route 66, The Defenders, United States Steel Hour, The Alfred Hitchcock Hour, Dr. Kildare, Naked City, The Man from U.N.C.L.E., I Spy, Then Came Bronson, Love, American Style a The Bob Newhart Show. V roce 1975 získala cenu Emmy za vynikající hostující herečku v dramatickém seriálu za svůj výkon v epizodě "Queen of the Gypsies" seriálu Kojak. Byla také pravidelnou postavou v sitcomu The Girl with Something Extra (1973) a lékařském dramatu Doctors' Hospital (1975). Během raných 70. let ztvárnila roli Ellie Jardin v CBS mýdlové opeře Where the Heart Is, dokud její postava nebyla v roce 1972 usmrcena. Pozdější kariéra V 80. a 90. letech Lampert pracovala méně intenzivně. Objevila se v epizodě seriálu Knight Rider (1986) a ve filmu The Exorcist III (1990). Účinkovala také v několika televizních filmech jako druhořadá nebo vedlejší postava, včetně Lady Oscar (1979), The Suicide's Wife (1979), The Girl, the Gold Watch & Everything (1980) a Izzy & Moe (1985). Její výrazný hlas a osobitý herecký projev jí zajistily trvalé místo v paměti filmových fanoušků, i když její kariéra nedosáhla takových výšin, jaké by si její talent zasloužil.