Mohammed Lakhdar-Hamina

Mohammed Lakhdar-Hamina se narodil 26. února 1934 v M'Síle v Alžírsku a stal se jedním z nejvýznamnějších alžírských režisérů a scénáristů. Patří mezi nejpřednější postavy současné arabské kinematografie. Zájem o filmové umění se u něj probudil během studií na Lycée Carnot v Cannes ve Francii, poté studoval zemědělství a práva na francouzských univerzitách, ale v roce 1958 dezertoval z francouzské armády a připojil se k alžírskému odboji v Tunisku. Začátky filmové kariéry V roce 1959 ho Alžírská národní osvobozenecká fronta (FLN) poslala do Prahy, kde studoval kinematografii na filmové škole FAMU, ale studia přerušil, aby pracoval pro studia Barrandov. Téhož roku dostal Mohammed Lakhdar-Hamina spolu s Djamelem Chanderlim a Pierrem Chaulettem zakázku od alžírského ministerstva informací v exilu na produkci dokumentárního filmu Djazzaïrouna (Our Algeria) o situaci Alžírska pod francouzskou kolonizací. V roce 1961 spolupracoval s Chanderlim na filmu Yasmina, který vypráví příběh uprchlické dívky, a dále na filmech The People's Voice (1962) a The Guns of Freedom (1961). Průlomové dílo The Winds of the Aures Mohammed Lakhdar-Hamina debutoval celovečerním filmem The Winds of the Aures (1966), který představoval ohnivou kroniku nedávno ovdovělé ženy hledající syna zatčeného francouzskými vojáky. Tento první alžírský celovečerní film od alžírského režiséra byl nominován na Zlatou palmu a získal cenu za nejlepší debut – první cenu udělovanou arabskému filmu v Cannes. The Winds of the Aures byl nepodobný ničemu, co arabská kinematografie do té doby viděla, svou věcností, naturalistickými výkony a konfrontačně antikoloniálním nábojem překvapil Západ. Vrchol kariéry s Chronicle of the Years of Fire Mohammed Lakhdar-Hamina je nejznámější díky svému filmu Chronicle of the Years of Fire z roku 1975, který získal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes a stal se prvním arabským a africkým filmem, který toto ocenění získal. Chronicle of the Years of Fire byl Lakhdar-Haminovým nejambicióznějším projektem a nejdražším alžírským filmem své doby, který dokumentoval raná léta revoluce z perspektivy rolníka, jenž se stal bojovníkem odboje. Film nabízí osobní vizi alžírské revoluce a sleduje vývoj revolučního hnutí od roku 1939 až do začátků povstání proti Francouzům v roce 1954. Po alžírské nezávislosti v roce 1962 se Mohammed Lakhdar-Hamina vrátil do vlasti, kde spolu se svými kolegy z tuniského exilu založil Office des actualités algériennes, jehož byl ředitelem od roku 1963 do jeho rozpuštění v roce 1974. Pozdější tvorba a odkaz Jedním z jeho posledních filmů byl The Last Image, který byl součástí oficiální selekce na festivalu v Cannes v roce 1986 a byl nominován na Zlatou palmu. Mohammed Lakhdar-Hamina nerežíroval další film až do roku 2014, kdy natočil málo viděné válečné drama Twilight of Shadows. Lakhdar-Hamina nebyl pouze jedním ze zakladatelů severoafrické kinematografie, ale byl mistrovským filmařem s národním kinematografickým projektem, který vydláždil novou cestu pro arabskou kinematografii odlišnou jak od francouzské kolonizace, tak od dominantní egyptské kinematografie. Mohammed Lakhdar-Hamina zemřel 23. května 2025 ve svém domě v Alžíru ve věku 91 let.