Margarete Kupfer

Margarete Kupfer, narozená 10. dubna 1881 ve Freystadtu ve Slezsku, Německo (dnes Kożuchów, Polsko), byla německá herečka, která se stala významnou postavou německé kinematografie první poloviny 20. století. Rodinné zázemí a divadelní počátky Margarete Kupfer, původním jménem Margarete Kupferschmid, byla dcerou ředitele berlínského divadla Urania Theater. Její divadelní kariéra začala v roce 1900, kdy poprvé vystoupila na jevišti. Od roku 1907 do roku 1925 byla členkou souboru prestižního Deutsches Theater v Berlíně pod vedením legendárního Maxe Reinhardta, což jí poskytlo solidní základ pro její pozdější filmovou kariéru. Němá éra a spolupráce s významnými režiséry Kupfer se stala mimořádně všestrannou a plodnou charakterní herečkou. Její filmová kariéra začala v éře němého filmu, kde se prosadila především v rolích matek, tet, hospodských, kuchařek a domácích. Byla známá svou schopností ztvárnit jak komediální role, tak postavy rázných či mírných, drsných nebo laskavých žen středního a staršího věku. Ve dvacátých letech spolupracovala s nejvýznamnějšími režiséry své doby. V roce 1918 se objevila v průkopnické komedii Ernsta Lubitsche I Don't Want to Be a Man (Ich möchte kein Mann sein), kde ztvárnila guvernantku hlavní hrdinky v podání Ossi Oswaldy. Tato komedie o genderových rolích byla na svou dobu mimořádně progresivní a dnes je považována za jeden z prvních filmů zabývajících se tématem převlékání za opačné pohlaví. Mezi její nejvýznamnější filmy patří Nathan der Weise (1922) režiséra Manfreda Noa, kde ztvárnila postavu Daja, vychovatelky Rechy. Tento film, natočený podle klasického dramatu Gottholda Ephraima Lessinga, byl významným dílem propagujícím náboženskou toleranci a humanismus. Film byl považován za ztracený až do roku 1996, kdy byla v Moskvě objevena jeho kopie. Vrchol kariéry a spolupráce s Fritzem Langem Vrchol její kariéry přišel s rolí Frau Hippolt ve vědeckofantastickém filmu Woman in the Moon (Frau im Mond, 1929) režiséra Fritze Langa. Tento průkopnický sci-fi film je považován za jeden z prvních "seriózních" vědeckofantastických filmů v historii kinematografie a představil masovému publiku základy raketového cestování, včetně použití vícestupňové rakety. Kupfer bylo v době natáčení 48 let a její účast v tomto vizionářském díle podtrhuje její význam v německé kinematografii. Přechod k zvukovému filmu Na rozdíl od mnoha herců své generace Margarete Kupfer úspěšně přešla z němé éry do zvukového filmu. V roce 1933 se objevila v komedii Bon Voyage (Glückliche Reise) režiséra Alfreda Abela, kde ztvárnila postavu Frau Maschke. Její filmografie zahrnuje více než 120 filmů, což svědčí o její mimořádné produktivitě a všestrannosti. Pozdní kariéra a odkaz Kupfer pokračovala v herecké kariéře i ve 30. a 40. letech. Mezi její další významné filmy patří The Black Whale (1934), Polish Blood (1934), The Gypsy Baron (1935), Woman's Love—Woman's Suffering (1937) a další. Po druhé světové válce se objevila v několika východoněmeckých produkcích, včetně filmů Somewhere in Berlin (1946) a No Place for Love (1947). Margarete Kupfer zemřela 11. května 1953 ve východním Berlíně ve věku 72 let. Zanechala po sobě bohaté filmové dědictví, které zahrnuje spolupráci s nejvýznamnějšími režiséry své doby, včetně Ernsta Lubitsche, Fritze Langa a F.W. Murnaua. Její schopnost přizpůsobit se měnícím se trendům v kinematografii a přechod z němé éry do zvukového filmu svědčí o jejím mimořádném talentu a profesionalitě. Kupfer zůstává důležitou, i když často přehlíženou postavou zlaté éry německého filmu.