Carl Kuhlmann

Carl Kuhlmann, narozen 25. dubna 1899 v Brémách, Německo, zemřel 18. července 1962 v Západním Berlíně, byl německý divadelní a filmový herec. Jeho herecká kariéra se rozvinula především v období před a během druhé světové války, kdy se stal jednou z výrazných tváří německé kinematografie. Filmová kariéra ve 30. letech Kuhlmannova filmová dráha začala ve 30. letech, kdy se objevil v několika významných německých produkcích. V roce 1937 ztvárnil roli prefekta ve filmu La Habanera režiséra Detlefa Siercka (později známého jako Douglas Sirk). Tento romantický melodramatický snímek s hvězdnou Zarah Leander v hlavní roli se stal kasovním hitem. V následujícím roce 1938 se Kuhlmann objevil ve filmu Am seidenen Faden (By a Silken Thread), kde ztvárnil postavu Wilhelma Eickhoffa po boku Willyho Fritsche a Käthe von Nagy. Ve stejném roce účinkoval také ve filmech Ein Mädchen geht an Land a Altes Herz geht auf die Reise. V roce 1939 se představil ve filmu Der Vorhang fällt (The Curtain Falls) režiséra Georga Jacobyho, kde hrál postavu Walldorfa, a ve snímku Mann für Mann, který je dodnes uváděn jako jeden z jeho nejvýznamnějších filmů. Vrchol kariéry během válečných let Nejznámější rolí Carla Kuhlmanna se stala postava Nathana Mayera Rothschilda v antisemitském propagandistickém filmu Die Rothschilds (The Rothschilds) z roku 1940, režírovaném Erichem Waschneckem. Tento snímek byl součástí nacistické propagandy a byl vytvořen jako protibritský a protižidovský film během druhé světové války. Kuhlmann zde ztvárnil jednoho z členů bankéřské rodiny Rothschildů, který využívá peníze kurfiřta Viléma I. Hesenského k vlastnímu obohacení během napoleonských válek. Film byl později přejmenován na Die Rothschilds: Aktien auf Waterloo (The Rothschilds: Shares in Waterloo). V roce 1941 se objevil ve filmu Frauen sind doch bessere Diplomaten (Women Are Better Diplomats) jako ředitel herny Lambert a ve snímku Heimaterde. V letech 1941-1942 účinkoval v biografickém dramatu Wien 1910, kde ztvárnil postavu Kommerzialrata Lechnera. Tento film byl součástí série biografických snímků z období nacistického Německa a pojednával o rakouském politikovi Karlu Luegerovi, jehož křesťansko-sociální strana, propagující antisemitismus, inspirovala mladého Adolfa Hitlera. Poválečná tvorba Po skončení druhé světové války Kuhlmannova filmová aktivita mírně poklesla, přesto však nadále působil ve filmovém průmyslu až do své smrti. V roce 1945 ztvárnil roli Lukase Bündnera ve filmu Via Mala režiséra Josefa von Bákyho. Tento dramatický kriminální snímek vypráví příběh o tyranském Jonasi Lauretzovi, který terorizuje svou rodinu a sousedy, a po jeho zmizení je jeho nejstarší dcera Silvelie podezřelá z vraždy. Nakonec se však ukáže, že vrahem byl místní hostinský Bündner, kterého ztvárnil právě Kuhlmann. V roce 1949 se objevil v komedii Krach im Hinterhaus (Trouble Backstairs) po boku Paula Dahlkeho a Fity Benkhoff, kde hrál postavu Hermanna Schulzeho. O rok později, v roce 1950, účinkoval v noir dramatu Epilog režiséra Helmuta Käutnera. V 50. letech se jeho filmografie rozšířila o snímek Der öffentliche Ankläger (1955), který je uváděn jako jeden z jeho nejvýznamnějších pozdních filmů. Jeho poslední známou rolí byla postava ve filmu Ein wahrer Held z let 1960-1961. Carl Kuhlmann zemřel 18. července 1962 v Západním Berlíně ve věku 63 let. Během své více než dvacetileté herecké kariéry ztvárnil desítky rolí a stal se významnou součástí německé filmové historie, přestože jeho jméno je dnes známé především filmovým historikům a znalcům německé kinematografie první poloviny 20. století.