Klaus W. Krause

Klaus Willi Krause (2. května 1903, Berlín, Německo – 25. března 1976, Wolnzach, Bavorsko, Německo) byl německý herec, dabér a rozhlasový umělec. Narodil se jako Willy Hermann Krause, přičemž v roce 1927 mu berlínský soud povolil používat jméno Klaus. Divadelní a filmová kariéra Svou uměleckou průpravu získal na Reicherově vysoké škole dramatického umění. Jako divadelní herec působil nejprve ve svém rodném Berlíně, později v městském divadle v Koblenzi a v divadle v Brémách. V letech 1933 až 1943 byl angažován v Národním divadle v Mannheimu. Jeho poslední předválečné angažmá ho přivedlo do Bavorského státního divadla v Mnichově, které tehdy vedl Alexander Golling. Po válce působil v letech 1946-1947 v městském divadle v Kolíně nad Rýnem a v letech 1947-1948 opět v Mnichově v divadle Junges Theater. Filmografie Krause se objevil v několika významných filmech, přičemž k jeho nejznámějším patří role pana Harrisona ve filmu The Torture Chamber of Dr. Sadism (1967), německy Die Schlangengrube und das Pendel. Tento hororový snímek režiséra Haralda Reinla, inspirovaný dílem Edgara Allana Poea, vypráví příběh hraběte Reguly (Christopher Lee), který byl rozčtvrcen za vraždu 12 panen, ale přísahá pomstu. Film se natáčel v létě 1967 a do německých kin byl uveden 5. října 1967. V roce 1970 se Krause objevil ve filmu Ein großer graublauer Vogel (Velký šedomodrý pták), experimentálním sci-fi thrilleru režiséra Thomase Schamoniho. Film vypráví o básníkovi Tom-X, který se setkává s bývalým vědcem Belottim, jenž spolu s kolegy vyvinul vzorec pro ovládnutí světa. Podle Belottiho byl tento vzorec zašifrován v básni, z níž zná pouze jediný verš. Když Belotti krátce nato zemře, Tom-X se vydává hledat zbývající čtyři vědce, přičemž se zdá, že tajemství formule pronásledují i četní agenti. Dabingová kariéra Klaus W. Krause byl však především uznávaným dabérem. Od konce 50. let propůjčoval svůj hlas zejména francouzskému herci Jeanu Gabinovi, a to v mnoha filmech včetně snímků Balduin, das Nachtgespenst (1968), Der Clan der Sizilianer (1969), Die Katze (1971) a Endstation Schafott (1973). Opakovaně daboval také Fernandela, například ve filmu Hochwürden Don Camillo (1961). Gregory Peckovi propůjčil svůj hlas ve filmech Die Wildnis ruft (1947) a Moby Dick (1956). Mezi další herce, které daboval, patřili William Powell, Thomas Mitchell a Edward G. Robinson. V oblasti animovaných filmů namluvil Krause několik významných postav. Propůjčil svůj hlas druidovi Miraculixovi v německých verzích filmů Asterix der Gallier (1967) a Asterix und Kleopatra (1968). V německém znění filmu Asterix und Kleopatra (1968) daboval postavu Miraculixe, kterou v originále namluvil Lucien Raimbourg. V roce 1970 pak namluvil postavu komorníka Edgara v animovaném filmu Aristocats (The Aristocats) od studia Disney. Rozhlasová tvorba Krause byl aktivní také v oblasti rozhlasových her. Účinkoval například v roce 1959 v Paul Temple und der Conrad-Fall, jediné rozhlasové hře o Paulu Templovi, kterou produkoval Bavorský rozhlas. Podílel se rovněž na rozhlasových hrách Dickie Dick Dickens a adaptaci románu Ich denke oft an Piroschka. Klaus W. Krause zemřel 25. března 1976 v bavorském Wolnzachu ve věku 72 let. Zanechal po sobě bohaté herecké a dabingové dědictví, které zahrnuje desítky filmových a rozhlasových rolí. Jeho charakteristický hlas zůstává dodnes spojen především s postavou Jeana Gabina v německy mluvících zemích.