Alexander Kerst

Alexander Kerst, narozen 23. února 1924 v Kralupech nad Vltavou v tehdejším Československu (dnes Česká republika), zemřel 9. prosince 2010 v Mnichově, byl rakouský herec a dabér, který se stal jednou z nejvýraznějších osobností německy mluvícího filmu a televize poválečné éry. Vzdělání a divadelní začátky Kerst, vlastním jménem Friedrich Alexander Kerst, absolvoval po druhé světové válce a vojenské službě v roce 1946 studium herectví na prestižním Max Reinhardt-Semináři ve Vídni, kde byl jeho učitelem mimo jiné Fred Liewehr. Současně studoval germanistiku a divadelní vědu. První menší role získal ve vídeňském Volkstheateru a Burgtheatru. V tomto období se živil také jako hlasatel a reportér rakouského rozhlasu, kde začal rozvíjet svůj charakteristický hlasový projev. Divadelní kariéra V roce 1954 získal angažmá v Kasselu a během následujících dvou let působil ve Wuppertalu, Berlíně, Mnichově a Hamburku. Rychle se etabloval jako významný charakterní herec. V letech 1957 až 1960 byl členem souboru prestižního divadla Münchner Kammerspiele. Během své divadelní kariéry spolupracoval s významnými režiséry jako August Everding, Hans Schweikart, Karl-Heinz Stroux, Peter Beauvais, Hans Lietzau a Fritz Umgelter. Ztvárnil řadu klasických rolí včetně Hektora v Shakespearově Troilu a Kressidě, Templáře v Lessingově Moudrém Nathanovi a titulních postav v Goethově Urfaustovi a Götzovi z Berlichingenu. Ve Vídni spoluzaložil Malé divadlo v Koncertním domě (Kleines Theater im Konzerthaus) s Helmutem Qualtingerem a Michaelem Kehlmannem. Hostoval také na Salcburském festivalu, kde sklidil značný úspěch. Filmová a televizní kariéra Alexander Kerst vstoupil do filmového světa na počátku 50. let 20. století. Mezi jeho významné filmy patří Suchkind 312 (1955), Stalingrad: Hunde, wollt ihr ewig leben? (1959, česky Stalingrad: Psi, chcete žít věčně?) a Das Messer (1971, Nůž), kde ztvárnil roli plukovníka Greena. Mezinárodní publikum ho poznalo především díky roli generálplukovníka Wilhelma Keitela v americkém televizním seriálu The Winds of War (1983, Vichry války), který byl adaptací románu Hermana Wouka a získal tři ceny Emmy a čtyři nominace na Zlatý glóbus. Televizní tvorba V německy mluvících zemích se Kerst stal populárním díky opakovaným vystoupením v oblíbených kriminálních seriálech jako Stahlnetz, Kriminalmuseum, Derrick a Der Alte. V seriálu Das Erbe der Guldenburgs ztvárnil v letech 1987 až 1990 roli vydavatele Deichmanna. Objevil se také v mezinárodních produkcích jako Young Catherine (1991, Mladá Kateřina). Jeho poslední televizní filmy byly Die Patriarchin (2005) a Silberhochzeit (2005, Stříbrná svatba). Dabing a rozhlasová tvorba Alexander Kerst byl díky svému charakteristickému hlasu velmi žádaným dabérem. Propůjčil svůj hlas řadě hollywoodských hvězd, včetně Martina Landaua, Roberta Mitchuma, Yvese Montanda a Fernanda Reye. Kromě dabingu se věnoval také rozhlasovým hrám a četbě literárních děl. Pozdní kariéra a odkaz I v pozdějším věku zůstal Kerst aktivním hercem. Ještě několik let před svou smrtí nadchl diváky v komedii Esther Vilar Cestování s lady Astor, kde ztvárnil George Bernarda Shawa po boku Marie Beckerové. Byl jedním z nejpopulárnějších poválečných charakterních herců německy mluvícího filmu a televize, s výrazným talentem pro ztvárnění autorit a gentlemanů. Zemřel po dlouhé nemoci ve věku 86 let v Mnichově, kde také našel místo svého posledního odpočinku. Alexander Kerst byl ženatý s Ingrid Saleike, s níž měl dvě děti. Dříve byl ženatý se Susanne Kordou. Pro Süddeutsche Zeitung byla jeho "markantní tvář a skřípavý hlas" tím, co utvářelo "velkou proměnlivost" tohoto charakterního herce, který byl "po desetiletí jedním z nejžádanějších herců v německé televizní krajině". V nekrologu německé Tagesschau byl televizní průkopník Alexander Kerst označen jako "důstojník a gentleman".