Ernst-Hugo Järegård

Ernst-Hugo Alfred Järegård, narozen 12. prosince 1928 v Ystadu, zemřel 6. září 1998 v Lidingö, byl významný švédský herec. Patřil mezi nejvýraznější osobnosti švédského divadla a filmu, známý svým extrovertním, a přesto kontrolovaným hereckým stylem. Divadelní kariéra Herecké vzdělání získal v Městském divadle v Malmö. Od roku 1962 působil v prestižním švédském Královském dramatickém divadle (Dramaten), kde ztvárnil řadu oceňovaných rolí. Mezi jeho nejvýznamnější divadelní výkony patřil excentrický Hitler ve hře Bertolta Brechta "Schweik ve druhé světové válce" (1963), Estragon v legendárním uvedení Beckettova "Čekání na Godota" (1966), Thersites v Shakespearově "Troilus a Cressida" (1967), Orgon v Molièrově "Tartuffovi" (1971) a Hjalmar Ekdahl v Bergmanově inscenaci Ibsenovy "Divoké kachny" (1972). Dále exceloval jako Nero v Racinově "Britannicovi" (1974), v titulní roli Shakespearova "Richarda III." (1980) a jako děsivý šéf Sven ve hře "VD" (1985) od Stiga Larssona. Järegård měl v oblibě záporné a temné postavy a rád je ztvárňoval. Filmová a televizní tvorba Järegård se objevil přibližně ve 20 filmech a 40 televizních produkcích. Mezinárodní pozornost získal především rolí doktora Stiga Helmera v oceňovaném televizním seriálu Larse von Triera The Kingdom (Riget a Riget II). Tato postava švédského neurochirurga, který nenávidí Dány, mu přinesla popularitu i v Dánsku. S von Trierem spolupracoval také na filmu Europa (v Severní Americe známém jako Zentropa) z roku 1991, kde ztvárnil postavu strýčka Kesslera. Mezi jeho další významné filmové role patří Harald Hansson v komedii Släpp fångarne loss, det är vår! (Release the Prisoners to Spring) z roku 1975, kde hrál vězně a kasaře, který se zamiluje do dcery soudce. Film režírovaný Tagem Danielssonem získal na 12. ročníku cen Guldbagge ocenění za nejlepší film. V roce 1993 ztvárnil sadistického učitele Lundina ve filmu The Slingshot (Kådisbellan), který vypráví příběh dvanáctiletého chlapce židovského původu vyrůstajícího ve Stockholmu 20. let. Televizní tvorba a další projekty Järegård byl také oblíbeným televizním umělcem. Jeho "Farsanmonologer" v pořadu Timmen (1968-69) se staly dobře známými a jeho reklamní spoty na margarín v polovině 70. let s Margarethou Krook jsou považovány za milníky v tomto žánru. Významné byly i jeho role v televizních seriálech jako Skånska mord (1986) a Frida och hennes vän (1970). Osobnost a styl Ernst-Hugo Järegård byl velmi výraznou divadelní osobností, která ráda vyčnívala a oslavovala originalitu. Miloval oblečení a italské návrháře a byl vybíravý ohledně designérských značek. Zastával názor, že herec nereprezentuje pouze sebe jako veřejnou osobu, ale také divadlo a umění jako celek. Lars von Trier ve svém komentáři k DVD vydání filmu Europa poznamenal, že Järegård byl obtížný spolupracovník, často se urážel a měl přehnané požadavky, jako například trvání na ubytování v konkrétním pokoji v konkrétním hotelu podle jeho výběru. Von Trier také uvedl, že Järegård byl kompulzivní "zloděj scén", který nedokázal pomoci přitahovat pozornost, i když měl být v pozadí scény. Hlas a všestrannost Järegård měl krásný a výrazný hlas (s náznaky nezaměnitelného skånského dialektu), což z něj učinilo velmi ceněného a oblíbeného vypravěče dětských kreslených filmů a audioknih. Zvláště populární jsou jeho nahrávky audioknih Roalda Dahla "Karlík a továrna na čokoládu", Roberta Louise Stevensona "Dr. Jekyll a pan Hyde" a vyprávění Sergeje Prokofjeva "Petr a vlk". Propůjčil svůj hlas také záporné postavě Elaka Måns (Mean Mike v anglickém dabingu) ve švédském animovaném filmu Peter-No-Tail a jeho pokračování Peter-No-Tail in Americat. Ernst-Hugo Järegård zemřel 6. září 1998 ve věku 69 let na mnohočetný myelom. Jeho poslední televizní vystoupení bylo v Cheek to Cheek (1997), kde ztvárnil starého a vyřazeného drag queen Ragnara Rönna, který se zamiluje do pohřebního. Tato televizní adaptace oceňované černé komedie/dramatu Jonase Gardella byla odvysílána ve švédské televizi na podzim roku 1998, krátce po Järegårdově smrti.