Bill Idelson

Bill Idelson (21. srpna 1919, Forest Park, Illinois, USA – 31. prosince 2007, Los Angeles, Kalifornie, USA) byl americký herec, scenárista, režisér a producent, který se proslavil především svou rolí Rushe Gooka v rozhlasové komedii Vic and Sade a později jako Herman Glimscher v populárním televizním seriálu The Dick Van Dyke Show. Počátky kariéry Idelson, syn ruských imigrantů, zahájil svou hereckou kariéru v roce 1931 na chicagské rozhlasové stanici WGN, kde ztvárnil postavu Skeezixe v rozhlasovém dramatu Uncle Walt and Skeezix, založeném na komiksovém stripu Gasoline Alley. O rok později získal roli Rushe v dlouho vysílaném rozhlasovém pořadu Vic and Sade, kde hrál adoptivního syna účetního Victora Rodneye Gooka a jeho ženy Sade. Tento populární rozhlasový pořad, který v roce 1943 poslouchalo až 7 milionů posluchačů, se stal jedním z nejúspěšnějších svého druhu. Idelson v něm účinkoval až do svého nástupu do amerického námořnictva během druhé světové války. Vojenská služba a návrat k showbyznysu Během druhé světové války sloužil Idelson jako noční stíhací pilot u amerického námořnictva, kde byl vyznamenán Distinguished Flying Cross a čtyřmi Air Medals za své zásluhy. Po válce se na čas vzdal showbyznysu a pracoval v realitním odvětví. K zábavnímu průmyslu se vrátil díky svému příteli, sci-fi autorovi Richardu Mathesonovi, když společně s Charlesem Beaumontem napsal epizodu "Long Distance Call" pro seriál The Twilight Zone (1959). Tento úspěch mu otevřel dveře k další práci v televizi jako scenáristovi, producentovi a příležitostnému herci. Televizní a filmová kariéra Idelson se nejvýrazněji zapsal do povědomí televizních diváků jako Herman Glimscher, nesmělý přítel Sally Rogers (kterou hrála Rose Marie) v seriálu The Dick Van Dyke Show (1961-1966). Jeho postava byla charakteristická svou nerozhodností a závislostí na své matce. Jak popsal tvůrce seriálu Carl Reiner: "Herman se nikdy nemohl oženit, protože jeho matka to ještě neschválila, a když měl rande se Sally Rogers, několikrát s sebou přivedl svou matku." Tuto roli si Idelson zopakoval i v roce 2004 v reunionovém speciálu The Dick Van Dyke Show Revisited, kde byl Herman konečně ženatý se Sally. Jako herec se objevil v mnoha dalších televizních seriálech, včetně Dragnet, The Twilight Zone, My Favorite Martian, The Odd Couple, Happy Days, Perry Mason a Will & Grace. Ve filmu se představil například v Pete Kelly's Blues (1955), kde ztvárnil vedoucího hudební organizace. Scenáristická a producentská práce Idelson byl také úspěšným televizním scenáristou. Napsal několik epizod pro The Dick Van Dyke Show a pokračoval v psaní pro další populární seriály jako Gomer Pyle, U.S.M.C., The Andy Griffith Show, Get Smart, The Odd Couple, M*A*S*H a Happy Days. Za svou scenáristickou práci získal dvě ceny Writers Guild Award za nejlepší epizodickou komedii – jednu za epizodu seriálu Get Smart a druhou za epizodu The Andy Griffith Show. Jako producent se podílel na seriálech The McLean Stevenson Show, The Bob Newhart Show, Anna and the King a Love, American Style. Jeho všestranný talent a schopnost přizpůsobit se různým rolím v zábavním průmyslu z něj učinily respektovanou osobnost televizní a filmové tvorby. Literární tvorba a osobní život Idelson byl také autorem tří knih: The Story of Vic and Sade, Gibby (autobiografický román o stíhacím pilotovi) a Bill Idelson's Writing Class. Byl ženatý s herečkou Seemah Wilder, s níž měl tři syny – Paula, Howieho a Jonathana – a dceru Ellen, která se také věnovala televizní tvorbě jako scenáristka a herečka, ale zemřela v roce 2003. Bill Idelson zemřel 31. prosince 2007 v Los Angeles ve věku 88 let na komplikace způsobené zlomeninou kyčle. Při jeho úmrtí řekl spisovatel a režisér Norman Corwin deníku Los Angeles Times, že Idelson byl "luminární osobností, která vynikala mezi rozhlasovými komiky".