Henryk Hunko

Henryk Hunko, 25. června 1924, Varšava, Polsko – 12. července 1985, Vratislav, Polsko, herec. Raný život a vzdělání Henryk Hunko se narodil ve Varšavě a během druhé světové války se aktivně zapojil do Varšavského povstání. Po jeho potlačení byl deportován na ostrov Sylt. Do Polska se vrátil 25. března 1946, kdy byl registrován Polským červeným křížem ve Varšavě jako navrátilec z německého zajetí. V roce 1950 složil externí herecké zkoušky, které formálně potvrdily jeho profesionální status. Divadelní kariéra Svou hereckou dráhu zahájil 5. listopadu 1949 rolí Vani ve hře "Mládí vítězí" Alexandra Afinogenova v režii Zygmunta Bończy-Tomaszewského na scéně Dramatického divadla ve Świdnici. V letech 1949-1951 působil v Městském divadle ve Świdnici, kde ztvárnil mimo jiné titulní roli v Słowackého "Mazepovi". Následně se přesunul do vratislavských divadel, kde v letech 1952-1959 působil v Dramatickém divadle. Zde vytvořil řadu významných rolí, jako byl Jeniec Makuszkin ("Člověk s puškou" od Pogodina), Andrzej ("Módní magazín" od Krylova), Spój ("Sen noci svatojánské" od Shakespeara), Concetto ("Běh do Fragaly" od Stryjkowského), Tomek ("Rodinná záležitost" od Lutowského), Tibio ("Rozmary Marianny" od Musseta), Franio ("Franiovo štěstí" od Perzyńského) a Ozryk ("Hamlet" od Shakespeara). V letech 1961-1972 byl členem souboru vratislavského Divadla Rozmanitostí (od roku 1967 přejmenovaného na Současné divadlo Edmunda Wiercińského). Na této scéně ztvárnil role jako Julian Morestan ("Idiotka" od Acharda), Wajnonen ("Optimistická tragédie" od Višněvského), Strýc a Učitel ("Kartotéka" od Różewicze), Manžel ("Past na osamělé muže" od Thomase) a Sganarel ("Lékař proti své vůli" od Molièra). Filmová kariéra Po roce 1972 se Henryk Hunko věnoval výhradně filmové tvorbě. Během své kariéry vytvořil desítky menších i větších rolí v polských filmech a televizních seriálech. K jeho nejvýznamnějším filmovým počinům patří role v The Saragossa Manuscript (1964), kde ztvárnil rolí vesničana ve službách svaté inkvizice. Dále se objevil ve filmech Ewa Wants to Sleep (1957) jako zloděj, Cross of Valor (1958) jako poručík, Lotna (1959) jako hulán, Giuseppe in Warsaw (1964) jako cestující ve vlaku a The Doll (1968) jako reportér. V roce 1968 se objevil v populárním televizním seriálu Stawka większa niż życie (Sázka větší než život) jako poručík Schlosser v epizodě "Bez instrukcí". V roce 1972 ztvárnil roli konzervátora Miecia v seriálu Gruby, kde se objevil v šesti epizodách. Mezi jeho další významné filmy patří Unloved (1966), Opadly liscie z drzew (Listí opadalo ze stromů, 1975), kde hrál konfidenta Ulkeho, kterého zastřelil Henryk, a Meta (1971), kde ztvárnil školního kolegu Władysława. Pozdní kariéra V pozdějších letech své kariéry se objevil v řadě dalších filmů, včetně Monidło (1969), kde hrál Władysława Kamińského, Trąd (1971) jako Kunz, člen Matusiakova gangu, Milion za Laurę (1971) jako překladatel v muzeu, Fortuna (1972) jako pokladník Zajączkowski, a Kobieta samotna (1981) jako muž na schůzi. Jeho poslední významnou televizní rolí byla postava boxera Szymury v seriálu Dom (1987), který byl uveden až po jeho smrti. Henryk Hunko zemřel 12. července 1985 ve Vratislavi ve věku 61 let, zanechávaje za sebou bohaté herecké dědictví jak v divadle, tak ve filmu.