George Humbert

George Humbert (29. července 1880, Florencie, Itálie – 8. května 1963, Los Angeles, USA) byl italsko-americký herec, který se objevil ve více než 100 filmech mezi lety 1918 a 1950. Původ a začátky kariéry Narodil se jako Umberto Gianni ve Florencii v Toskánsku. Byl synovcem italského herce Ernesta Rossiho a před emigrací do Spojených států sloužil jako praporčík v Královském italském námořnictvu. Do USA přicestoval v červnu 1907 na palubě italského parníku Sannio, který vyplul z Janova a přistál v newyorském přístavu. Po kontrole americkou imigrační službou na Ellis Islandu mu bylo umožněno legálně vstoupit do Spojených států. Americkým občanem se stal v roce 1933. Hudební a divadelní začátky Humbert měl hudební nadání, které bylo rozpoznáno již v Itálii. Vévoda z Abruzzi mu po vyslechnutí jeho vystoupení doporučil studium na Florentské hudební konzervatoři. Po působení v opeře v Itálii se připojil k operní společnosti San Carlo ve Spojených státech, což předznamenalo jeho pozdější přechod k filmu. Filmová kariéra Jeho filmová kariéra začala v roce 1918 snímkem Why America Will Win, kde ztvárnil generála Pancho Villu. Během 20. let se objevil v několika němých filmech, včetně The Bright Shawl (1923). Úspěšně přešel do éry zvukového filmu a v roce 1931 si zahrál významnou roli Filippa Fiorentina v kritiky oceňovaném filmu Street Scene režiséra Kinga Vidora. Tento film, adaptace Pulitzerovou cenou oceněné divadelní hry Elmera Rice, byl zařazen mezi deset nejlepších filmů roku 1931 podle Film Daily's Nation Wide Poll. Třicátá léta Třicátá léta představovala vrchol Humbertovy kariéry. V roce 1932 se objevil v několika významných filmech, včetně A Farewell to Arms s Gary Cooperem a Helen Hayes, kde hrál zpěváka Pianiho. Téhož roku si zahrál menší, ale zapamatovatelnou roli číšníka v Benátkách v komedii Trouble in Paradise režiséra Ernsta Lubitsche. Mezi jeho další filmy z tohoto období patří Hearts of Humanity (1932), Officer Thirteen (1932), The California Trail (1933), Laughing at Life (1933) a I Cover the Waterfront (1933). Pozdější kariéra Humbertova filmová kariéra pokračovala i ve druhé polovině třicátých let, kdy se objevil v komediálním dramatu Hi, Nellie! (1934) s Paulem Munim, v muzikálu In Caliente (1935) s Dolores Del Rio a v dramatické adaptaci Winterset (1936) s Burgessem Meredithem. Zahrál si také ve filmech Banjo on My Knee (1936), You Can't Have Everything (1937) s Alice Faye, Love Is News (1937) s Tyronem Powerem, Flirting With Fate (1938) a v komedii Topper Takes a Trip (1939) s Constance Bennett. Pedagogická činnost Kromě herectví se Humbert věnoval i koučování jiných herců, včetně Glorie Swanson a George Bebana, kterým pomáhal s osvojením italských manýrů a gestikulace. Tato jeho schopnost byla v Hollywoodu ceněna, zejména při natáčení filmů s italskými postavami. Závěr kariéry Poslední filmovou rolí George Humberta byla postava Popa Mangiacavalla v dramatické adaptaci The Rose Tattoo (1955) s Annou Magnani, která za svůj výkon získala Oscara za nejlepší herečku. Po tomto filmu se ještě objevil v televizních seriálech General Electric Theater (1957) a Schlitz Playhouse (1957), kde ztvárnil rybáře ve dvou epizodách. George Humbert zemřel 8. května 1963 v Los Angeles ve věku 82 let, zanechávaje za sebou bohaté filmové dědictví čítající více než sto filmových rolí.