Rondo Hatton (22. dubna 1894 – 2. února 1946) byl americký novinář a herec, který se proslavil především svými rolemi v hororových filmech. Narodil se v Hagerstown v Marylandu a jeho život i kariéra byly výrazně ovlivněny vzácným onemocněním akromegalií, které způsobilo deformaci jeho obličeje a končetin.
Raný život a novinářská kariéra
Hatton se s rodinou v roce 1912 přestěhoval do Tampy na Floridě, kde navštěvoval Hillsborough High School. Byl oblíbeným studentem, vynikajícím sportovcem a dokonce byl ve svém maturitním ročníku zvolen nejhezčím chlapcem třídy. Po střední škole vstoupil do Národní gardy Floridy a později pracoval jako sportovní redaktor pro The Tampa Tribune. Jeho novinářská kariéra pokračovala až do období po první světové válce, kdy se u něj začaly projevovat příznaky akromegalie. Toto onemocnění postupně měnilo tvar jeho hlavy, obličeje a končetin, což výrazně ovlivnilo jeho vzhled.
Vstup do filmového průmyslu
Hattonova cesta k herectví začala, když režisér Henry King natáčel v roce 1930 film Hell Harbor poblíž Tampy. Hatton jako reportér pokrýval natáčení a King, zaujatý jeho neobvyklým vzhledem, mu nabídl malou roli. Hatton však pokračoval v práci novináře až do roku 1934, kdy se podruhé oženil. V roce 1936 se s manželkou přestěhoval do Hollywoodu, kde začal hrát menší role a vystupovat jako komparz. Jeho výrazný vzhled způsobený akromegalií se stal jeho poznávacím znamením a postupně mu přinášel více rolí.
Filmová kariéra a role "Creepera"
Zlomovým okamžikem v Hattonově kariéře byla role "Hoxton Creepera" ve filmu The Pearl of Death (1944), devátém filmu ze série o Sherlocku Holmesovi s Basilem Rathbonem v hlavní roli. V tomto snímku ztvárnil brutálního vraha, který lámal svým obětem páteř. Universal Studios si všimli potenciálu jeho jedinečného vzhledu a rozhodli se ho propagovat jako novou hororovou hvězdu. Následně natočil dva filmy, ve kterých hrál postavu "Creepera" - House of Horrors a The Brute Man, oba natočené v roce 1945, ale uvedené až po jeho smrti v roce 1946.
V House of Horrors ztvárnil sériového vraha, kterého z řeky zachrání neúspěšný sochař Marcel De Lange (Martin Kosleck). Sochař následně využije Creepera k vraždění kritiků, kteří zesměšňovali jeho umění. Film se stal kultovním dílem a Hattonova postava se zapsala do historie hororového žánru.
The Brute Man, který sloužil jako prequel k House of Horrors, vysvětloval původ Creepera a důvody jeho znetvořeného obličeje. V tomto filmu hrál Hatton postavu, která se mstí lidem, jež považuje za zodpovědné za své znetvoření. Mezi jeho další filmy patřily The Jungle Captive, The Spider Woman Strikes Back a menší role v The Ox-Bow Incident a The Hunchback of Notre Dame.
Odkaz a vliv
Kolem Vánoc 1945 Hatton utrpěl sérii srdečních záchvatů, přímý důsledek jeho akromegalie. Zemřel 2. února 1946 ve věku 51 let na srdeční infarkt ve svém domě v Los Angeles, ještě před uvedením svých posledních filmů. Jeho tělo bylo převezeno na Floridu a pohřbeno na hřbitově American Legion Cemetery v Tampě.
Přestože jeho filmová kariéra byla krátká, Hattonův jedinečný vzhled a přítomnost na plátně zajistily jeho trvalou popularitu. Jeho odkaz žije dál prostřednictvím Rondo Hatton Classic Horror Awards, které od roku 2002 každoročně oceňují výzkum, kreativitu a zachování klasických hororových filmů. Cena má podobu miniaturní busty Hattonovy charakteristické hlavy z filmu House of Horrors.
Hattonova podoba inspirovala také postavu Lothara v komiksu Rocketeer a jeho filmové adaptaci z roku 1991, kde byl charakter vytvořen pomocí protetického make-upu, aby připomínal Hattona. Postava Creepera z kreslené série Scooby-Doo byla pravděpodobně také inspirována Hattonovým Creeperem z filmu House of Horrors.