Paul Hartnoll

Paul Hartnoll, narozen 19. května 1968 v Anglii, je britský hudebník, skladatel a producent, známý především jako spoluzakladatel vlivné elektronické hudební skupiny Orbital, kterou vytvořil se svým bratrem Philem Hartnollem. Počátky kariéry a vznik Orbital Paul Hartnoll začínal v polovině 80. let v lokální kapele Noddy and the Satellites, kde hrál s avantgardním klarinetistou Duncanem Walkerem. V roce 1989 nahrál se svým bratrem Philem skladbu "Chime" na otcově čtyřstopém kazetovém rekordéru v improvizované pracovně pod schody rodičovského domu. Tato skladba se stala ravovou hymnou a dosáhla 17. místa v britské hitparádě. Bratři Hartnollovi následně založili skupinu Orbital, pojmenovanou podle dálničního okruhu M25 kolem Londýna, který byl ústředním místem tehdejší acid house scény. Orbital se rychle stali jednou z nejvlivnějších elektronických skupin 90. let, známou především svými inovativními živými vystoupeními. Filmová a televizní tvorba Paul Hartnoll se postupně prosadil jako skladatel filmové a televizní hudby. Jeho hudba s Orbital se objevila v řadě významných filmů. Jejich remix skladby "Halcyon" zazněl v závěrečné scéně filmu Mortal Kombat (1995), což pomohlo soundtracku dosáhnout platinového statusu. Tato skladba se stala vstupní branou k Orbitalově tvorbě pro mnoho mladých fanoušků a objevila se také ve filmech Hackers (1995), Mean Girls (2004) a Teen Spirit (2018). Další významnou skladbou byla "Satan", která zahájila film Spawn (1997) a na které spolupracovali s Kirkem Hammettem z Metallicy. Kromě licencování existujících skladeb se Paul Hartnoll podílel na vytváření originální hudby pro filmy a televizní projekty. S Orbital komponovali hudbu pro filmy jako Event Horizon (1997), The Saint (1997) a The Beach (2000). Jako sólový skladatel vytvořil hudbu pro druhý sezón populárního seriálu BBC Peaky Blinders a podílel se na hudbě k akční komedii American Ultra (2015), kde spolupracoval s Marcelem Zarvosem. V roce 2020 složil kompletní originální soundtrack k britskému thrilleru Concrete Plans režiséra Willa Jewella, který obsahuje 21 skladeb a představuje Hartnollův osobitý přístup k filmové hudbě. Sólová kariéra a další projekty Po rozpadu Orbital v roce 2004 se Paul Hartnoll vydal na sólovou dráhu. V roce 2007 vydal své první sólové album The Ideal Condition, na kterém spolupracoval s umělci jako Robert Smith, Joseph Arthur, Lianne Hall a Akayzia Parker. Na rozdíl od elektronické povahy většiny jeho předchozí tvorby mělo toto album více akustický charakter. S aranžérem Chrisem Elliottem transformovali hudbu, kterou by Orbital produkovali elektronicky, do podoby hrané orchestrem. V roce 2015 vydal další sólové album pod názvem 8:58. Hudební styl a vliv Hartnollův hudební styl je charakteristický svým kinematografickým přístupem. Přestože je primárně spojován s elektronickou hudbou, jeho vlivy vždy směřovaly k filmové hudbě, s častými odkazy na Johna Barryho a Ennia Morriconeho, kombinované se strojovým cítěním Kraftwerk a punkovými instinkty. Tento jedinečný přístup mu umožnil plynule přecházet mezi elektronickou taneční hudbou a filmovými soundtracky, přičemž si zachoval svůj charakteristický zvuk. V roce 2017 se Orbital znovu spojili a pokračují v tvorbě nové hudby, přičemž Paul Hartnoll nadále rozvíjí svou kariéru filmového skladatele.