Endre Harkányi

Endre Harkányi (26. března 1934, Budapešť, Maďarsko – 21. února 2025, Maďarsko) byl významný maďarský herec, dabér a přeživší holokaustu. Patřil mezi nejvýraznější osobnosti maďarského divadla a filmu druhé poloviny 20. století. Narodil se v židovské rodině v budapešťské čtvrti Józsefváros. Během druhé světové války přišel o oba rodiče – matka se stala obětí deportace, otec se vrátil z pracovního tábora na Ukrajině nemocný a brzy poté zemřel. Jako desetiletý přežil holokaust v jednom z tzv. "domů označených hvězdou". Po válce se jako třináctiletý sirotek objevil ve filmu Gézy Radványiho "Valahol Európában" (Někde v Evropě, 1947), kde hrál sám sebe. Tato role předznamenala jeho budoucí hereckou kariéru, ačkoli příbuzní se ho snažili přimět k vyučení řemeslu. Pracoval jako zámečník a svářeč v továrně Láng Gépgyár, ale po úrazu se rozhodl pro hereckou dráhu. První zkušenosti získal v dětském divadle Lakner Bácsi. Navzdory tlaku příbuzných se přihlásil na Vysokou školu divadelního a filmového umění v Budapešti, kde v roce 1957 získal diplom. Svou profesionální divadelní kariéru zahájil v divadle Csokonai v Debrecínu (1957-1960). Následně působil v budapešťském divadle Petőfi (1960-1963), divadle Vígszínház (1963-1968), kabaretu Mikroszkóp Színpad (1968-1977) a divadle Józsefa Attily (1977-1984). V roce 1984 se vrátil do Vígszínházu, kde s výjimkou jedné sezóny v divadle Művész Színház (1993-1994) působil až do roku 2015. Za svou kariéru odehrál více než 150 divadelních premiér a ztvárnil nezapomenutelné role jako Puck ve Snu noci svatojánské, Dromio v Komedii omylů, Hugo v Molnárově Liliom, pan Smith v Ionescově Plešaté zpěvačce nebo Melchiades ve Sto rocích samoty. Ve filmu debutoval již zmíněnou rolí v díle "Někde v Evropě" (1947). Během své dlouhé kariéry se objevil ve více než třiceti filmech a téměř čtyřiceti televizních produkcích. K jeho významným filmovým rolím patří účinkování ve snímcích "Légy jó mindhalálig" (Buď dobrý až do smrti), "Fiúk a térről" (Chlapci z náměstí), "Legenda a nyúlpaprikásról" (Legenda o zaječím paprikáši), "Alfa Rómeó és Júlia" (Alfa Romeo a Julie) a "Utazás a koponyám körül" (Cesta kolem mé lebky). V roce 2005 ztvárnil roli starého Kollmanna v oceňovaném filmu "Fateless" (Sorstalanság), který byl natočen podle románu nositele Nobelovy ceny Imre Kertésze. Harkányi byl také vynikajícím dabérem. Propůjčil svůj charakteristický hlas mnoha zahraničním hercům, včetně Louise de Funèse a Dannyho DeVita. Generace maďarských dětí ho znají jako hlas Gézy Mézgy v populárním animovaném seriálu "Mézga család" (Rodina Mézgových) a jako hlas Křižáka v oblíbeném dětském seriálu "Vízipók-csodapók" (Vodní pavouk-zázračný pavouk). Daboval také postavu Rigodona v animovaném seriálu "80 nap alatt a Föld körül Willy Foggal" (Willy Fog na cestě kolem světa). Za svou uměleckou činnost získal řadu ocenění. V roce 1962 obdržel Cenu Jászai Mari, v roce 1982 titul zasloužilý umělec a v roce 2005 titul vynikající umělec. V roce 2008 se stal členem Společnosti nesmrtelných (Halhatatlanok Társulata) a v roce 2010 obdržel Cenu za celoživotní dílo na festivalu Vidor v Nyíregyháze. Téhož roku mu byla udělena nejvyšší státní umělecká cena – Kossuthova cena. Endre Harkányi zemřel 21. února 2025 ve věku 90 let. Byl pohřben 27. února 2025 na židovském hřbitově v Kozma utca v Budapešti. Maďarské Ministerstvo kultury a inovací ho prohlásilo za svého zesnulého. Divadlo Vígszínház, kde strávil významnou část své kariéry, ho považovalo za jednoho z nejvýznamnějších umělců své doby a určující osobnost maďarského divadelního života.