Izet Hajdarhodzic

Izet Hajdarhodžić (25. prosince 1929, Trebinje, Bosna a Hercegovina, Jugoslávie – 12. prosince 2006, Záhřeb, Chorvatsko) byl chorvatský herec a divadelní pedagog. Patřil mezi významné osobnosti chorvatského divadla a filmu, kde se během své kariéry objevil ve více než třiceti filmech. Vzdělání a počátky kariéry Maturoval v roce 1948 v Dubrovníku, kde se také začal amatérsky věnovat herectví v Omladinském kulturně-uměleckém spolku "Marin Držić", kde účinkoval v inscenacích Dundo Maroje a Skup. V letech 1948-1952 působil jako novinář, redaktor a divadelní kritik Rádia Dubrovník. Své texty, včetně analýz scénického přístupu k Držićovým dílům, publikoval také v týdeníku Dubrovački vjesnik. V roce 1957 absolvoval studium herectví na Akademii pro divadelní umění v Záhřebu ve třídě Kosty Spaiće. Divadelní kariéra Po ukončení studia nastoupil do Národního divadla v Dubrovníku (dnes Divadlo Marina Držiće), kde působil v letech 1957-1961 a 1963-1968. V tomto divadle zastával také funkci uměleckého ředitele. Mezitím byl v letech 1961-1963 členem Národního divadla v Sarajevu. Od roku 1968 až do svého odchodu do důchodu v roce 2000 vyučoval herectví na Akademii dramatických umění v Záhřebu. Filmová kariéra Ve filmu debutoval v roce 1967 a do roku 1989 vytvořil role ve více než třiceti filmech. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří účinkování ve snímcích Kaya, I'll Kill You (Kaja, ubit ću te, 1967) režiséra Vatroslava Mimici, When You Hear the Bells (Kad čuješ zvona, 1969) Antuna Vrdoljaka a My Part of the World (Moja strana svijeta, 1969) Vlatka Filipoviće. Významné byly také jeho role ve filmech Acting Hamlet in the Village of Mrdusa Donja (Predstava Hamleta u selu Mrduša Donja, 1973) režiséra Krsta Papiće, kde ztvárnil otce hlavního hrdiny, a Occupation in 26 Pictures (1978), kde hrál postavu Dum Djiva. Mezi jeho další významné filmy patří Nikola Tesla (1977) a The Smell of Quinces (Miris dunja, 1982), kde ztvárnil postavu Hamdibega. Umělecký přínos a ocenění Během své divadelní kariéry vytvořil více než 80 rolí, přičemž k jeho nejvýznamnějším patří Dundo Maroje, Henrik IV. a zejména Skup, kde dosáhl mimořádného uměleckého výrazu. Dlouhodobě také ztvárňoval postavy Gospara Lukši a Malého. Jeho herecký projev se vyznačoval lehkostí a přirozeností výrazu i pohybu a psychologickou věrohodností, čímž dosáhl vrcholu chorvatského herectví. Za svou uměleckou činnost získal řadu ocenění, včetně Ceny města Dubrovníku (1964), Ceny Vladimira Nazora (1965), Ceny města Záhřebu (1975) a Ceny Orlando (1978). Své vzpomínky na Dubrovnické letní hry zaznamenal v díle Dubrovački memento, které bylo publikováno v časopise Kolo v roce 1999.