Annemone Haase

Annemone Haase, narozená 13. listopadu 1930 v Breslau (dnešní Wroclaw v Polsku), je německá herečka s bohatou divadelní a filmovou kariérou. Svou profesionální dráhu zahájila v roce 1949 bez formálního hereckého vzdělání, kdy začínala na různých provinčních scénách, včetně městského divadla v Annaberg-Buchholz, kde účinkovala v inscenaci Matka Kuráž a její děti, a později v divadlech v Görlitz a Erfurtu. Divadelní kariéra Zásadním milníkem v její kariéře byl rok 1959, kdy získala angažmá v prestižním Berliner Ensemble, kde působila až do roku 2001, tedy plných 42 let. V tomto významném divadle ztvárnila řadu hlavních i vedlejších rolí. Ačkoliv byla při premiérách často obsazována do menších rolí nebo jako alternace, v pozdějších reprízách a při přeobsazování přebírala i hlavní role. Jako divadelní herečka interpretovala široké repertoárové spektrum zahrnující díla Williama Shakespeara, divadlo přelomu století, a především hry Bertolta Brechta a soudobého divadla. Pod režijním vedením Ericha Engela účinkovala mimo jiné v Brechtově/Weillově Žebrácké opeře a v Brechtově hře Švejk ve druhé světové válce. Filmová kariéra Vedle divadla se Annemone Haase pravidelně objevovala i ve filmových a televizních produkcích východoněmecké filmové společnosti DEFA a Německé televize. Její filmografie čítá více než 80 filmových a televizních rolí. K jejím nejvýznamnějším filmům patří Leichensache Zernik (1972), kde ztvárnila postavu Kathariny Zernik v kriminálním dramatu odehrávajícím se v poválečném Berlíně. V roce 1975 se objevila v historickém snímku Lotte in Weimar v roli Amalie Ridel, sestry hlavní hrdinky. Významnou roli ztvárnila v televizním filmu Coriolan (1978) podle Shakespearovy hry v úpravě Bertolta Brechta, kde hrála Virgilii. V roce 1979 účinkovala v životopisném dramatu Addio, piccola mia, které zachycuje poslední roky života německého dramatika Georga Büchnera. Téhož roku se představila v pohádkovém filmu Schneeweißchen und Rosenrot jako matka dvou sester, které svou láskou a odvahou zachrání zakleté prince. V roce 1981 se objevila ve filmu Unser kurzes Leben v roli paní Kowalski, manželky staršího kolegy hlavní hrdinky, mladé architektky Franzisky Linkerhand. Ve stejném roce účinkovala také v komedii Asta, mein Engelchen, která byla poctou herečce Astě Nielsen. Televizní tvorba Od počátku nového tisíciletí rozšířila svou filmografii o role v populárních německých televizních seriálech. V letech 2004-2005 ztvárnila roli Ursuly Berger, babičky titulní hrdinky v telenovele Bianca – Wege zum Glück. V roce 2007 se objevila v navazující telenovele Julia – Wege zum Glück jako hospodyně Hedwig Wiegand. Dále účinkovala v seriálech jako Berlin, Berlin (jako babička hlavní postavy Lolle), Der Landarzt (2006), Notruf Hafenkante (2008) a opakovaně v seriálu Unser Charly. V nemocničním seriálu In aller Freundschaft ztvárnila v roce 2008 důchodkyni Emmu Brettschneider, která trpí nevyléčitelnou chronickou plicní nemocí. V této roli dokázala s využitím všech svých hereckých prostředků přesvědčivě ztvárnit starou ženu, která s klidem a důstojností čelí blížící se smrti. Pozdní kariéra Annemone Haase pokračovala v herecké činnosti i ve vysokém věku. Její poslední známé role pocházejí z roku 2012, kdy se objevila v televizním seriálu Auf Herz und Nieren. Během své dlouhé a plodné kariéry prokázala mimořádnou všestrannost a schopnost přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav. Annemone Haase žije v Berlíně.