Francesca Guillén

Francesca Guillén, narozená 14. června 1977 v Ciudad de México, Mexiko, je mexická herečka s rozsáhlou kariérou v oblasti filmu, televize a divadla. Její pravé jméno je Mónica Trueba Guillén a je dcerou uznávaných mexických herců Alejandra Camacha a Bárbary Guillén. Počátky kariéry a televizní tvorba Francesca vstoupila do světa herectví již v útlém věku pěti let, kdy v roce 1982 debutovala v televizním programu Juguemos a cantar. V následujících letech se prosadila především v telenovelách, kde se stala jednou z výrazných tváří mexické televizní tvorby 90. let a počátku nového tisíciletí. Mezi její nejvýznamnější televizní role patří účinkování v populárních telenovelách jako Agujetas de color de rosa, Confidente de secundaria, Locura de amor, kde ztvárnila postavu Lucindy Balboa, a později také v seriálech Clase 406 a Rebelde. Její televizní kariéra zahrnuje také účast v dalších projektech jako Mi segunda madre, Muchachitas a Atrévete a olvidarme. Filmová kariéra Na filmovém plátně se Francesca Guillén prosadila v několika významných mexických produkcích. V roce 2000 se objevila ve filmu La segunda noche (The Second Night), kde ztvárnila postavu Lulú, jednu ze čtyř dospívajících dívek, které objevují složitosti vztahů a sexuality. Téhož roku účinkovala v umělecky ceněném filmu Así es la vida (Such Is Life) režiséra Artura Ripsteina, který byl inspirován Senecovou Médeou a byl uveden na prestižních mezinárodních festivalech včetně San Sebastianu, Cannes a Havany. V roce 2004 se objevila v mexické komedii Santos peregrinos v roli Matildy. Film režírovaný Juanem Carlosem Carrascem vypráví příběh obyvatel bytového domu v Mexico City, kteří objeví, že tři náboženské figurky předávané po generace od Emiliana Zapaty jsou vyrobeny z ryzího zlata, což vyvolá chaos a chamtivost. Jednou z jejích nejvýraznějších filmových rolí byla postava Lupe v hororovém thrilleru Borderland (2007), který režíroval Zev Berman. Film je volně založen na skutečném příběhu drogového bosse a vůdce náboženského kultu praktikujícího lidské oběti. Mezi další filmy v její filmografii patří Cañitas (2005), Mosquita muerta (2005) a El principio de la espiral (2007). Divadelní tvorba a umělecký rozvoj Francesca Guillén se významně prosadila také v divadelním světě, kde našla prostor pro svůj umělecký růst. V roce 2007 cestovala s divadelní skupinou Ofelie Mediny a představením Cada quien su Frida po jevištích ve Španělsku, Spojených státech, Kubě a Dánsku. V Dánsku následně studovala v Odin Teatret pod vedením Eugenia Barby, s nímž v letech 2008 a 2009 spolupracovala na produkcích The Medea Marriage a Ur-Hamlet. Její divadelní repertoár zahrnuje také inscenace jako Monólogos de la vagina, Casa de muñecas, Instinto, Mujer lagartija, La Sibila a De tangos, cronopios y autonautas. V roce 2011 získala ocenění za Ženský objev od Asociace divadelních novinářů (APT) za svůj výkon v divadelní hře Lluna od Jaimeho Chabauda. Umělecký přístup a současnost Francesca Guillén je známá svým komplexním přístupem k herectví, do něhož integruje různé fyzické disciplíny včetně akrobacie, tance a bojových umění. Přestože v posledních letech omezila své působení v televizi, zůstává aktivní především v divadelním prostředí. V roce 2021 přiznala, že divadelní herectví jí neposkytovalo dostatečné finanční zajištění, což ji vedlo k hledání alternativních zdrojů příjmů mimo uměleckou sféru. I přes ekonomické výzvy se Francesca Guillén nadále věnuje umělecké tvorbě a účastní se kulturních projektů, jako jsou čtecí programy Institutu národního umění a literatury (INBAL) v Mexiku. Její oddanost herectví a divadlu zůstává silná, což dokazuje její pokračující účast v divadelních produkcích, včetně nedávné inscenace Obra de amor.