Monica Guerritore

Monica Guerritore, narozená 5. ledna 1958 v Římě, je italská filmová, divadelní a televizní herečka. Narodila se neapolskému otci a kalábrijské matce a již od útlého věku projevovala herecký talent. Počátky kariéry Svou první malou roli získala již ve třinácti letech ve filmu Vittoria De Sicy Una breve vacanza. Oficiální herecký debut však přišel o tři roky později, když v pouhých šestnácti letech vystoupila pod vedením režiséra Giorgia Strehlera v inscenaci Višňový sad. Toto angažmá odstartovalo její úspěšnou divadelní kariéru, která se později rozšířila i na film a televizi. Umělecké a osobní partnerství Významným milníkem v jejím profesním i osobním životě bylo setkání s filmovým a divadelním režisérem Gabrielem Laviou, s nímž navázala romantický i umělecký vztah. Pod jeho vedením ztvárnila řadu silných ženských postav jako Jokasta, Lady Macbeth či Ofélie. Lavia ji režíroval také v několika filmech s erotickým podtextem, mezi něž patří Scandalous Gilda (1985) a Evil Senses (1986). Pár se rozešel v roce 2001 během zkoušek na Bergmanovy Scény z manželského života, kde hrála postavu Marianne. Od roku 2010 je provdaná za Roberta Zaccariu. Filmová kariéra Na filmovém plátně debutovala v roce 1976 po boku Marcella Mastroianniho ve snímku Signore e signori, buonanotte. Následující rok ztvárnila titulní roli v prvním barevném televizním filmu italské televize RAI Manon Lescaut. Mezi její významné filmové role patří výkony ve filmech Salvatore Samperiho The Dark Side of Love (1985) a v Maura Bologniniho The Venetian Woman (1986). Vrchol filmové tvorby V roce 1996 ztvárnila hlavní roli v sicilském filmu La lupa, adaptaci díla Giovanniho Verga, který režíroval její tehdejší partner Gabriele Lavia. Film se stal jedním z jejích nejznámějších děl. Po sedmnáctileté pauze se v roce 1997 vrátila na televizní obrazovky v titulní roli seriálu Costanza a v roce 1999 účinkovala v Mario Caianově L'amore oltre la vita. V roce 2007 se objevila ve filmu Ferzana Özpeteka A Perfect Day (Un giorno perfetto) a o rok později ve snímku Ivana De Mattea La bella gente. Divadelní tvorba a režie Kromě herectví se Monica Guerritore věnuje také divadelní režii a psaní. V letech 2004-2006 napsala a režírovala hru Giovanna d'Arco a v roce 2008 Dall'Inferno all'Infinito. V roce 2012 byla pozvána na festival v Spoletu se svým dílem MI chiedete di parlare, ve kterém ztvárnila Orianu Fallaci ve hře, kterou sama napsala a režírovala. Účinkovala také v broadwayském hitu Petera Quiltera End of the Rainbow, kde ztvárnila Judy Garland pod režijním vedením Juana Diega Puerty Lopeze. Mezinárodní projekty a uznání V roce 2010 ztvárnila svatou Moniku v historickém televizním filmu Sant'Agostino (Augustine: The Decline of the Roman Empire) režiséra Christiana Duguaye, který vypráví příběh života a konverze svatého Augustina. Anglická verze filmu byla uvedena pod názvem Restless Heart: The Confessions of St. Augustine. V roce 2011 ji prezident Giorgio Napolitano jmenoval komandérem Řádu za zásluhy Italské republiky za její přínos umění a kultuře. Současná tvorba V roce 2018 se představila v roli Anny Di Gastoni v úspěšné komedii My Big Gay Italian Wedding, která se zabývá tématem homosexuality v italských rodinách. V roce 2024 ztvárnila hlavní roli Gabrielly, šedesátileté majitelky hotelu, v minisérii Deceitful Love pro Netflix, kde hraje ženu, která se zamiluje do mnohem mladšího muže, což vyvolá pochybnosti v její rodině. Kromě toho se v roce 2025 objeví ve filmu ANNA: The First Film on Anna Magnani.