Otto Graf

Otto Ludwig Fritz Graf (28. listopadu 1896, Haina, Německo – 22. února 1977, Berlín, Německo) byl německý herec a divadelní režisér, který se proslavil především svými charakterními rolemi ve filmu a na divadle. Raná kariéra a divadelní působení Otto Graf se narodil jako nemanželské dítě lesního dozorce a švadleny. Vyrůstal v Meiningenu, kde absolvoval učení v Deutsche Hypothekenbank. Jeho divadelní kariéra začala již v roce 1920, kdy debutoval v městském divadle v Mühlhausenu v Durynsku, kde působil jako mladý hrdina a milovník až do roku 1922. V letech 1922 až 1924 hrál v divadle v Geře a mezi lety 1924 a 1928 v Národním divadle ve Výmaru. Ve Výmaru ztvárnil významné role jako Ferdinand ve hře Úklady a láska, titulní role v Goethově Faustovi, Princi z Homburgu, Hamletovi a také roli Maximiliana ve hře Franze Werfela Juarez a Maximilian. V letech 1933 až 1934 působil jako přední herec v městském divadle ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1934 ho Gustaf Gründgens přivedl do Státního divadla v Berlíně, kde až do uzavření divadel v roce 1944 hrál role hrdinů, milovníků a bonvivánů. Po skončení války se podílel na obnově divadla v Meiningenu a v Berlíně působil jako herec a režisér od roku 1945 do roku 1952 v divadlech Tribüne, Komödie a Renaissance-Theater, a také v Hamburger Kammerspiele. Od roku 1952 hrál v berlínském Schillertheater. Vedle své divadelní činnosti byl také učitelem na herecké škole Maxe Reinhardta v Berlíně. Filmová kariéra Ve filmu se Otto Graf začal objevovat od roku 1935 a v následujících letech účinkoval v mnoha významných produkcích, kde ztvárňoval především vedlejší role. Během své kariéry se objevil ve více než 50 filmech a televizních pořadech mezi lety 1935 a 1970. Jeho filmografie zahrnuje řadu významných německých snímků, přičemž často hrál role lékařů, právníků, soudců a dalších vážených osobností. Mezi jeho významné filmy patří Canaris (1954), kde se objevil po boku O. E. Hasseho, který ztvárnil hlavní roli admirála Wilhelma Canarisa, šéfa německé vojenské rozvědky za druhé světové války. Dále hrál v snímcích jako Robert Koch (1939) v roli Dr. Friedricha Löfflera, Angelika (1940) jako Prof. Fritz v. Deubertz, Back Then (1943) jako Dr. Lugeon, Die Wirtin zum Weißen Röß'l (1943) v roli Heinze Mariuse a Melody of a Great City (1943) jako Dr. Werner. V poválečném období se objevil ve filmech jako Beate (1948) v roli Dr. Schenka, The Last Witness (1960) jako Dr. Beyer, The Marriage of Mr. Mississippi (1961) jako ministerský předseda a Der Prozeß Carl von O. (1964) jako ministerský ředitel. Jednou z jeho posledních filmových rolí byla postava konzula Lürsena v komedii Dr. Fabian: Laughing Is the Best Medicine (1969). Závěr kariéry Svou filmovou kariéru zakončil Otto Graf rolí ve snímku Die Herren mit der weißen Weste (1970), který režíroval Wolfgang Staudte. Tento film patří mezi klasická díla německé kinematografie a Graf v něm účinkoval po boku takových herců jako Martin Held, Hannelore Elsner a Mario Adorf. Odkaz Otto Graf byl respektovaným charakterním hercem, který během své téměř padesátileté kariéry zanechal výraznou stopu v německém divadle i filmu. Jeho schopnost ztvárňovat důstojné a autoritativní postavy z něj učinila vyhledávaného herce pro role společensky významných osobností. Přestože většinou hrál vedlejší role, svým profesionálním přístupem a hereckou precizností přispíval k vysoké kvalitě děl, ve kterých účinkoval. Otto Graf zemřel 22. února 1977 v Berlíně ve věku 80 let.