Benjamin Frankel

Benjamin Frankel (31. ledna 1906, Londýn – 12. února 1973, Londýn) byl významný britský hudební skladatel, dirigent a pianista, který se proslavil především svou rozsáhlou filmovou tvorbou a později i vážnou hudbou. Dětství a hudební počátky Narodil se v Londýně polsko-židovským rodičům. Jeho otec Charles Frankel pocházel z Varšavy, kde sloužil v carské armádě, a matka Golda Adlerová z Tarnopolu. Otec pracoval jako prodavač tabáku, později jako zřízenec v místní synagoze. Rodina žila ve skromných poměrech a matka si přivydělávala přípravou košer jídel pro židovské studenty na St. Paul's Public School. Benjamin projevil mimořádný hudební talent již v raném věku, stejně jako jeho starší bratr Isidor a mladší sestra Minna, ale rodiče považovali hudební profesi za nejistou a nepodporovali jeho profesionální hudební ambice. Ve čtrnácti letech byl poslán do učení k hodináři, ale po roce začal vážně studovat hudbu pod vedením amerického pianisty Victora Benhama, nejprve v Londýně a později v Kolíně nad Rýnem a Berlíně, kam se dostal díky výměnnému programu po první světové válce. V sedmnácti letech se vrátil do Londýna, kde získal stipendium od Worshipful Company of Musicians a začal se věnovat vážným kompozicím, zatímco si vydělával jako jazzový houslista a pianista. Pokračoval ve formálním vzdělávání na Guildhall School of Music, později se připojil k BBC Dance Orchestra a stal se asistentem jeho vedoucího Henryho Halla. Následně pracoval jako hudební aranžér pro divadelní produkce Noëla Cowarda a Charlese B. Cochrana a v roce 1934 vstoupil do britského filmového průmyslu jako dirigent a aranžér. Filmová kariéra Frankel vstoupil do filmového průmyslu v roce 1934 a během své kariéry vytvořil hudbu pro více než sto filmů, divadelních představení a televizních pořadů. Divadelní práce opustil v roce 1944, ale zájem o filmovou kompozici si udržel až do své smrti. Jeho filmografie zahrnuje významné snímky jako The Seventh Veil (1945), The Man in the White Suit (1951), The Importance of Being Earnest (1952), The Night of the Iguana (1964) a Battle of the Bulge (1965). Frankelova filmová hudba v pozdějším období kombinovala pozdně romantický styl s dvanáctitónovou (seriální) technikou, kterou zavedl Arnold Schoenberg. Jeho hudba k filmu Curse of the Werewolf z roku 1960 je považována za první britskou filmovou hudbu částečně založenou na těchto principech. V 50. letech byl údajně nejlépe placeným britským skladatelem filmové hudby. V roce 1949 složil hudbu k thrilleru Night and the City, což byla produkce s vysokým profilem, která mohla být pro skladatele mezinárodním průlomem. Kvůli konfliktu ohledně britského a amerického autorského práva však studio nechalo film přepracovat Franzem Waxmanem pro americké vydání, a Frankelova hudba nebyla mimo Anglii slyšet až do března 2003. Navzdory tomuto neúspěchu dostával Frankel na počátku 50. let širokou škálu témat, včetně thrilleru The Clouded Yellow (1951), fantasy/satiry The Man in the White Suit (1951) s Alecem Guinnessem a viktoriánské satiry The Importance of Being Earnest (1952) Anthonyho Asquitha. Vážná hudba Jeho díla pro koncertní síň získala uznání ke konci války, s řadou kvalitních komorních děl a v roce 1951 s Houslovým koncertem "Na památku šesti milionů", který byl věnován obětem holocaustu. Jeho pověst vážného skladatele byla později potvrzena sérií osmi symfonií a operou "Marching Song" podle hry Johna Whitinga, které všechny složil mezi lety 1958 a svou smrtí v roce 1973. Frankelova reputace je založena na cyklu pěti smyčcových kvartetů a osmi symfonií, které spolu s působivě krásnými koncerty pro housle a violu poněkud zastiňují mnoho jeho dalších skvělých děl. Houslový koncert vznikl z dlouhého a blízkého přátelství skladatele s Maxem Rostalem, které také inspirovalo jednu z Frankelových snad nejznámějších kompozic, První sonátu pro sólové housle. Politické přesvědčení a pozdější léta Od roku 1941 do roku 1952 byl Frankel členem Komunistické strany Velké Británie, ale rezignoval na své členství na protest proti pražským procesům a popravám údajných špionů. Byl stále více v rozporu se stranou a stejná péče o lidská práva, která ho nejprve vedla ke vstupu, ho nyní vedla pryč. Frankel žil mnoho let v Londýně, nejvýrazněji na adrese 17 Soho Square mezi lety 1953 a 1957, kde byl hostitelem uměleckého kruhu včetně básníka Cecila Daye Lewise a filmového režiséra Anthonyho Asquitha. Od roku 1952 měl také dům v Sussexu, Rodmell Hiil, Rodmell, poblíž Lewes. Zemřel v Londýně 12. února 1973, zatímco pracoval na tříaktové opeře Marching Song a deváté symfonii, která byla objednána BBC. V dvaceti letech po jeho smrti byla Frankelova díla téměř úplně opomíjena. Přelomová nahrávka Klarinetového kvintetu Theou Kingovou s Brittenovým kvartetem vydaná v roce 1991 byla první komerční nahrávkou jeho hudby od jeho smrti. Hlavní zlom však nastal v polovině 90. let, kdy se německá nahrávací společnost CPO rozhodla spojit s Australian Broadcasting Corporation a nahrát Frankelovo kompletní dílo. Díky dostupným nahrávkám ho BBC Radio 3 představilo jako Skladatele týdne, poprvé v roce 1996 a znovu v roce 2006.