Nane Germon

Nane Germon (10. června 1909, Paříž, Francie – 6. března 2001, Asnières-sur-Seine, Hauts-de-Seine, Francie) byla francouzská filmová a televizní herečka, jejíž kariéra se pozoruhodně rozprostřela přes více než šest desetiletí francouzské kinematografie. Počátky kariéry Narodila se jako Germaine Hélène Nannon Boesen v Paříži. Svou hereckou dráhu zahájila v 30. letech 20. století, kdy debutovala ve filmu Le malade imaginaire (1934), adaptaci slavné Molièrovy hry, kde ztvárnila roli Toinette. Tento historický komediální snímek režírovaný Lucienem Jaqueluxem jí poskytl první významnou příležitost na filmovém plátně. Válečné období a 40. léta Během 40. let se Nane Germon etablovala jako spolehlivá charakterní herečka. V roce 1941 se objevila ve filmu Remorques (Stormy Waters), atmosférickém příběhu o romantických peripetiích kapitána vlečné lodi, který režíroval Jean Grémillon. V roce 1943 účinkovala ve filmu Vautrin the Thief, adaptaci Balzacova díla, kde ztvárnila postavu Amélie Camusot po boku Michela Simona v hlavní roli. Spolupráce s Jeanem Cocteau Zásadním milníkem v její kariéře byla role Adélaïde ve filmu La Belle et la Bête (Beauty and the Beast) z roku 1946, který režíroval Jean Cocteau. V tomto vizuálně podmanivém fantasy filmu, který je dnes považován za klasické dílo francouzské kinematografie, ztvárnila jednu ze zlých sester hlavní hrdinky Belle. Film se stal kultovním dílem a je dodnes ceněn pro svou poetickou vizuální stránku a inovativní filmové triky. 50. a 60. léta V 50. letech pokračovala Nane Germon v budování své filmografie rolí v L'Auberge Rouge (The Red Inn, 1951), černé komedii režiséra Clauda Autant-Lary, kde hrála postavu Elisy. Film byl inspirován skutečným kriminálním případem hostince Peyrebeille. V roce 1955 se objevila ve filmu Des gens sans importance (People of No Importance). V 60. letech rozšířila svou filmografii o snímek Une aussi longue absence (The Long Absence, 1960), kde ztvárnila postavu Simone. Tento film režírovaný Henrim Colpim získal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes. V roce 1966 se objevila ve filmu Le Voleur (The Thief of Paris) režiséra Louise Malla. Její všestrannost potvrdila i role Violetty v psychologickém dramatu Les Biches (1968) režiséra Clauda Chabrola. Pozdní kariéra a odkaz Pozoruhodným aspektem kariéry Nane Germon je její dlouhověkost a schopnost přizpůsobit se měnícím se trendům francouzské kinematografie. V roce 1995, ve věku 86 let, se objevila ve filmu La Cité des enfants perdus (The City of Lost Children) režisérů Marca Cara a Jeana-Pierra Jeuneta, kde ztvárnila postavu Miette ve věku 82 let. Tento vizuálně působivý fantasy film se stal jejím posledním významným dílem a uzavřel tak její mimořádnou kariéru, která trvala více než 60 let. Nane Germon byla vdaná za Constantina Morskoïe. Zemřela 6. března 2001 ve věku 91 let v Asnières-sur-Seine. Její filmografie čítá desítky filmů, v nichž prokázala svou všestrannost a schopnost přizpůsobit se různým žánrům a režisérským stylům. Přestože často hrála vedlejší role, její přítomnost na plátně byla vždy výrazná a zapamatovatelná, což z ní učinilo jednu z respektovaných osobností francouzského filmu 20. století.