María Garralón

María Ángeles Garralón Pérez de Mendiguren, narozená 24. března 1953 v Madridu, Španělsko, je španělská herečka s bohatou kariérou v televizi, divadle a filmu. Počátky kariéry María Garralón zahájila svou hereckou dráhu v 70. letech 20. století. Její první významná spolupráce byla s režisérem Antoniem Mercerem, se kterým pracovala na projektech jako Los pajaritos (1974) a Don Juan (1974). V televizním speciálu Don Juan ztvárnila roli Doñi Inés v adaptaci klasického díla Josého Zorrilly. Tento televizní speciál, který byl vysílán 1. června 1974 na španělské televizi TVE, získal ocenění Rose d'Or a zvláštní uznání tisku na festivalu v Montreaux v roce 1974. Následně spolupracovala s Mercerem také na seriálu Este señor de negro (1975-1976), kde hrála po boku Josého Luise Lópeze Vázqueze. Průlom a popularita Skutečný průlom v její kariéře přišel s rolí Julie v seriálu Verano azul (1981), režírovaném opět Antoniem Mercerem. V tomto mimořádně populárním seriálu ztvárnila mladou osamělou malířku, která ztratila manžela a dceru při nehodě. Její postava nachází nový smysl života díky přátelství se skupinou dětí a starým rybářem Chanquetem během léta v přímořském městě Nerja. Verano azul se stal kulturním fenoménem ve Španělsku a je považován za jeden z nejsledovanějších seriálů v historii španělské televize. Úspěšná televizní kariéra Po úspěchu v Verano azul pokračovala María Garralón v budování své televizní kariéry. V letech 1991-1995 ztvárnila nezapomenutelnou roli Marie de la Encarnación, příslušnice městské policie, v populárním seriálu Farmacia de guardia, kde byla partnerkou seržanta Romeralese (Cesáreo Estebánez). Její postava proslula hláškou "Para dentro Romerales" (Dovnitř, Romeralesi). Následně hrála Rosi v seriálu Menudo es mi padre (1996-1998) po boku El Faryho a jednu ze svých nejdelších rolí ztvárnila v seriálu Compañeros (1998-2002), kde ve 121 epizodách hrála Rocío Fuentes, matku Valle a Lola a školnici na institutu Azcona. Další projekty a současná kariéra Během své dlouhé kariéry se María Garralón objevila v mnoha dalších televizních projektech, včetně seriálů jako Aquí no hay quien viva, El comisario, Hermanos y detectives, 2 de mayo: la libertad de una nación, Las chicas del cable, Señoras del (h)AMPA a Estoy vivo. Její filmografie zahrnuje také několik filmových rolí, ačkoli televize zůstává hlavním médiem, kde zanechala nejvýraznější stopu. Divadelní tvorba Vedle televizní a filmové práce je María Garralón také aktivní divadelní herečkou. Účinkovala v mnoha divadelních představeních, včetně her jako Trampa mortal, La pechuga de la sardina, Las de Caín, El Señor de las Patrañas a mnoha dalších. Divadlo je pro ni důležitou součástí její umělecké dráhy, kde se, jak sama říká, "pohybuje jako ryba ve vodě". V prosinci 2024 byla María Garralón poctěna městem Nerja, které po ní pojmenovalo jednu z ulic za její "vynikající uměleckou dráhu a nepopiratelný přínos k propagaci turistického ruchu v Nerje prostřednictvím seriálu Verano azul". S více než 40 lety v herecké profesi patří María Garralón mezi nejvýznamnější španělské herečky, která svými nezapomenutelnými rolemi ovlivnila několik generací diváků.