Eleonora Rossi Drago, vlastním jménem Palmina Omiccioli, (23. září 1925, Quinto al Mare, Janov, Itálie – 2. prosince 2007, Palermo, Itálie) byla italská filmová herečka, která se proslavila především v 50. a 60. letech 20. století. Počátky kariéry Dcera námořního kapitána, částečně španělského původu, začínala jako modelka a účastnila se soutěží krásy. Po studiích na učitelském ústavu pracovala jako návrhářka a díky svému neobvyklému vzhledu a elegantnímu vystupování se prosadila jako modelka. Do světa filmu vstoupila v roce 1949 pod jménem Rossi (po svém prvním manželovi, se kterým se provdala v 17 letech a měla dceru Fiorellu). Manželství však nevydrželo a ona se přestěhovala do Říma, kde začala budovat svou hereckou kariéru. Průlom v italské kinematografii První významnou příležitost dostala v roce 1951 ve filmu Persiane Chiuse (Zavřené okenice), melodramatu o prostituci režiséra Luigiho Comenciniho. Film zaznamenal úspěch a Comencini ji následně obsadil do hlavní role svého dalšího filmu La Tratta delle Bianche (Obchod s bílým masem, 1952), opět melodramatu s kontroverzní tematikou. V roce 1952 získala hlavní roli v jednom z nejodvážnějších filmů té doby – Sensualita (Smyslnost) režiséra Clementeho Fracassiho, kde její postava byla předmětem násilného sporu mezi dvěma bratry, které ztvárnili Amedeo Nazzari a Marcello Mastroianni. Spolupráce s významnými režiséry Zásadní zlom v její kariéře přišel v roce 1955, kdy ji Michelangelo Antonioni obsadil do hlavní role ve filmu Le amiche (Přítelkyně), adaptaci novely Cesara Paveseho. Ztvárnila zde postavu prosté dívky, která se stane respektovanou majitelkou módního salonu. Téhož roku zaznamenala úspěch i na divadelních prknech jako Helena v Čechovově Strýčku Váňovi v režii Luchina Viscontiho, kde hrála po boku Marcella Mastroianniho. Mezi její další významné role patřila účast ve filmu Kean: Genius or Scoundrel (1957) s Vittoriem Gassmanem, který film také režíroval. Vrchol kariéry Největší herecký triumf přišel v roce 1959 s filmem Estate violenta (Violent Summer) režiséra Valeria Zurliniho. V tomto italsko-francouzském snímku ztvárnila vdanou ženu, která se během léta 1943, na vrcholu fašismu, oddá mladšímu muži (Jean-Louis Trintignant). Za tento výkon získala prestižní ocenění Nastro d'argento (Stříbrná stuha) od italských filmových novinářů a cenu za nejlepší herečku na filmovém festivalu Mar del Plata v Argentině. Ve stejném roce ji Pietro Germi obsadil do detektivního filmu Un maledetto imbroglio (The Facts of Murder), adaptace díla C. E. Gaddy. Pozdější kariéra V 60. letech pokračovala v natáčení, i když často musela přijímat role, které zdůrazňovaly spíše její fyzické přednosti než herecký talent. V roce 1964 se objevila v adaptaci románu A. J. Cronina La Cittadella (The Citadel). Mezi její další filmy patří Uncle Tom's Cabin (1965), kde ztvárnila paní Saint-Claire, a The Bible: In the Beginning... (1966) režiséra Johna Hustona, kde hrála Lotovu ženu. Její poslední filmovou rolí byla postava v erotickém dramatu Camille 2000 (1969) režiséra Radleyho Metzgera, kde ztvárnila kuplířku. Osobní život a odkaz Po ukončení filmové kariéry kolem roku 1970 se Eleonora Rossi Drago stáhla do ústraní. Provdala se za Domenica La Caveru a posledních třicet let svého života strávila v Palermu, kde důsledně odmítala veřejná vystoupení, fotografování a poskytování rozhovorů. Zemřela 2. prosince 2007 ve věku 82 let. Eleonora Rossi Drago patřila k nejvýraznějším italským herečkám své doby. Přestože nikdy nedosáhla mezinárodního věhlasu jako její současnice Sophia Loren nebo Gina Lollobrigida, vynikala elegancí, rafinovaností a schopností ztvárnit komplexní ženské postavy. Spolupracovala s nejvýznamnějšími italskými režiséry včetně Michelangela Antonioniho, Pietra Germiho a Valeria Zurliniho, kteří dokázali využít její talent a charismatickou přítomnost na plátně.

Černá duše