Fridrik Thór Fridriksson

Fridrik Thór Fridriksson, narozen 12. května 1954 v Reykjavíku, je islandský filmový režisér a producent. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti islandské kinematografie, který svou tvorbou výrazně přispěl k mezinárodnímu uznání islandského filmu. Počátky kariéry Fridriksson začal svou filmovou dráhu v raných 80. letech, kdy natáčel experimentální filmy a dokumenty. Vyrůstal na Islandu v šedesátých letech a byl silně ovlivněn americkou kinematografií, avšak rozhodujícím momentem pro jeho kariéru bylo setkání s dílem japonského režiséra Akiry Kurosawy. Mezi jeho další významné inspirační zdroje patřili režiséři John Ford a Nicholas Ray. V letech 1974-1978 provozoval filmový klub na Islandské univerzitě a v roce 1978 založil Reykjavický filmový festival. Stál také za vznikem prvního islandského filmového časopisu Kvikmyndabladid, který založil, editoval a do kterého přispíval. Založení produkční společnosti V roce 1987 založil Fridriksson produkční společnost The Icelandic Film Corporation, která se stala nejvýznamnější filmovou produkční společností na Islandu. Tato společnost produkovala nejen jeho vlastní filmy, ale spolupracovala i s dalšími islandskými režiséry a producenty. Díky Fridrikssonově mezinárodní reputaci navázala společnost spolupráci s významnými zahraničními produkčními partnery, včetně Zentropa Larse von Triera a American Zoetrope Francise Forda Coppoly. Mezinárodní úspěch Svůj režijní debut uskutečnil Fridriksson v roce 1987 filmem Skytturnar (White Whales), který vypráví příběh dvou zkušených velrybářů, kteří se usadí v Reykjavíku, kde se cítí dezorientovaní. Skutečného mezinárodního uznání a kritického ocenění však dosáhl se svým druhým celovečerním filmem Children of Nature (1991), který byl nominován na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Byla to zároveň první islandská nominace v této kategorii. Film vypráví příběh stárnoucího farmáře a vdovce. Charakteristika tvorby Fridriksson spolupracoval s dvěma z nejuznávanějších islandských spisovatelů a scenáristů. S Einarem Márem Guðmundssonem vytvořil filmy Children of Nature, Angels of the Universe a Movie Days, zatímco s Einarem Kárassonem spolupracoval na filmech White Whales, Devil's Island a Falcons. Jeho filmy jsou známé silným vizuálním stylem a darem pro úchvatné obrazy. Kombinují suchý smysl pro humor s upřímnou solidaritou s postavami. Fridrikssonovy filmy jsou hluboce osobní a silně zakořeněné v islandské kultuře, často zobrazují postavy na rozcestí mezi tradicí a modernitou. Úspěch u domácího publika Jedinečným rysem Fridrikssonových filmů je jejich schopnost oslovit jak domácí islandské publikum, které se hrnulo vidět jeho vizi sebe sama (více než 50 % islandské populace vidělo jeho film Angels of the Universe z roku 2000), tak i diváky z nejrůznějších kulturních prostředí. Fridriksson sám sebe vnímá jako vypravěče v tradici, která sahá až k autorům islandských ság před více než tisíci lety. Další významné filmy Mezi další významné Fridrikssonovy filmy patří Cold Fever, Devil's Island, Movie Days, Falcons, Niceland a Mamma Gogo. Jeho filmy často zachycují aspekty islandského života a kultury, jsou to filmové odyssey, v nichž venkovští Islanďané opouštějí své úzké, chráněné prostředí a objevují pro ně vzdálené končiny světa, nebo zobrazují vliv země na cizince, kteří přicházejí na Island. V jádru jsou to komicko-dramatické průzkumy Islandu v přechodu, přičemž Fridriksson projevuje talent pro pronikání pod povrch svých postav. Ocenění a uznání Za svou práci získal Fridriksson řadu ocenění, včetně ceny publika na Lubeck Nordic Film Days za Skytturnar (1987), několika ocenění za Children of Nature (1991), Baltic Film Prize za Biodagar (1994), a ceny Channel 4 Director's Award na Edinburském filmovém festivalu za A koldum klaka (1995). Jeho filmy byly také několikrát islandskými kandidáty na Oscara, včetně snímků Mamma Gógó (2010), Angels of the Universe (2000), Devil's Island (1996), Movie Days (1994) a White Whales (1987).