Alan Freed

Alan Freed (15. prosince 1921, Windber, Pensylvánie – 20. ledna 1965, Palm Springs, Kalifornie) byl americký diskžokej, hudební publicista a jeden z prvních propagátorů rock and rollu. Proslavil se především jako rozhlasový moderátor, který jako první zpopularizoval termín "rock and roll" a významně přispěl k šíření tohoto hudebního žánru. Počátky kariéry Alan Freed, vlastním jménem Albert James Freed, se narodil do rodiny s velšsko-americkými a rusko-židovskými kořeny. V červnu 1945 začal pracovat v rádiu WAKR v Akronu v Ohiu, kde se rychle stal populárním moderátorem. Přezdívalo se mu "The Old Knucklehead" a do června 1948 měl na stanici až pět hodin vysílacího času denně. Jeho zlomový okamžik přišel v roce 1951, kdy začal v Clevelandu na stanici WJW uvádět pořad Moondog's Rock'n'Roll Party. Freed byl průkopníkem v tom, že pouštěl původní nahrávky černošských umělců místo coververzí bílých interpretů, což bylo v té době velmi neobvyklé. Filmová kariéra Kromě své rozhlasové kariéry se Alan Freed objevil v několika filmech, kde hrál sám sebe. Jeho filmografie zahrnuje pět významných snímků z konce 50. let, které jsou dnes považovány za důležité dokumenty rané éry rock and rollu. V roce 1956 debutoval ve filmu Rock Around the Clock, kde vystupoval jako diskžokej, který pomáhá skupině Bill Haley and His Comets prosadit se v hudebním průmyslu. Ve stejném roce se objevil také ve filmu Don't Knock the Rock, kde se snažil dokázat rodičům teenagerů, že rock and roll je neškodný a nepřemění jejich děti v mladistvé delikventy. V roce 1956 účinkoval také ve filmu Rock Rock Rock, kde se představil jako moderátor televizní show. V tomto snímku Freed v jedné scéně prohlásil, že "rock and roll je řeka hudby, která do sebe vstřebala mnoho proudů: rhythm and blues, jazz, ragtime, kovbojské písně, country a lidové písně. Všechny významně přispěly k velkému beatu." V roce 1957 následoval film Mister Rock and Roll, který vyprávěl příběh o tom, jak Freed objevil rock and roll. Snímek sledoval nové hudební zvuky až k jejich kořenům v jazzu, blues a gospelu a objevili se v něm umělci jako Chuck Berry, Little Richard, Clyde McPhatter, Frankie Lymon a Lionel Hampton. Jeho poslední filmovou rolí byl snímek Go, Johnny, Go! z roku 1959, kde hrál promotéra rock and rollu, který pořádá talentovou soutěž s cílem najít novou rockovou hvězdu. Ve filmu účinkovali také Chuck Berry, Jimmy Clanton a Sandy Stewart. Tento film je dnes významný i tím, že obsahuje jediné filmové vystoupení Ritchie Valense, který zemřel při letecké havárii krátce po natáčení. Kontroverze a konec kariéry Freedova kariéra se na počátku 60. let zapletla do skandálů kvůli přijímání "payola" plateb od nahrávacích společností za hraní určitých písní (v podstatě úplatky; tato praxe byla odsuzována a v roce 1960 postavena mimo zákon). Byl také obviněn z toho, že si připisoval spoluautorství písní, které nenapsal, a z daňových úniků. V roce 1959 byl propuštěn ze stanice WABC poté, co odmítl podepsat prohlášení pro FCC, že nikdy nepřijal úplatky. Následně pracoval přibližně rok v malé losangeleské stanici KDAY. Odkaz Navzdory kontroverznímu konci své kariéry je Alan Freed považován za klíčovou postavu v historii rock and rollu. V roce 1986 byl posmrtně uveden do Rock and Roll Hall of Fame a v roce 1991 získal hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Jeho přínos k prolomení rasových bariér v americké popkultuře 50. let tím, že přivedl bílé a černé děti k poslechu stejné hudby, z něj učinil "skutečně důležitou osobnost" hudební historie. Alan Freed zemřel 20. ledna 1965 ve věku 43 let na urémii (závažné onemocnění ledvin, které přestaly fungovat) související s chronickou cirhózou jater. Jeho popel byl v roce 2016 uložen na hřbitově Lake View Cemetery v Clevelandu pod náhrobkem ve tvaru jukeboxu s jeho podobiznou.