Jacques François, narozen 16. května 1920 v Paříži, Francie, zemřel 25. listopadu 2003 tamtéž, byl významný francouzský herec s pozoruhodnou šedesátiletou kariérou (1942-2002), během níž se objevil ve více než 120 filmech a 30 divadelních produkcích. Počátky kariéry a válečná léta Henri Jacques Daniel Paul François, jak znělo jeho celé jméno, pocházel z buržoazní rodiny - jeho otec byl francouzský advokát a matka Američanka. V roce 1939 se zapojil do francouzského námořnictva a během druhé světové války sloužil jako kapitán v První francouzské armádě pod velením generála de Lattrea. Za svou službu byl vyznamenán Croix de Guerre. Jeho herecká kariéra začala v roce 1943 filmem Le capitaine Fracasse režiséra Abela Gance, kde se objevil po boku Fernanda Graveyho a Assii Noris. Hollywoodská zkušenost V roce 1948 odcestoval do Hollywoodu s vyhlídkou na hlavní roli ve filmu Letter from an Unknown Woman (Max Ophüls, 1948), ale tato role nakonec připadla Louisi Jourdanovi. Přesto se mu podařilo získat významnou roli francouzského dramatika Jacquese Pierra Barredouta ve filmu The Barkleys of Broadway (1949), kde hrál po boku legendárních hvězd Freda Astaira a Ginger Rogersové. Tento muzikál byl posledním společným filmem Astaira a Rogersové a zároveň jejich jediným barevným snímkem. Po této zkušenosti se François vrátil do Francie, kde pokračoval ve své filmové kariéře. Návrat do Francie a mezinárodní úspěchy Po návratu do Francie se Jacques François etabloval jako charakterní herec, který často ztvárňoval role důstojných, chladných a rezervovaných mužů. Jeho aristokratický vzhled a přirozená elegance ho předurčily k rolím mužů s autoritou - hrál ředitele, prefekty, generály a další postavy z vyšších společenských vrstev. Mezinárodní publikum ho mohlo vidět v několika významných produkcích, včetně thrilleru The Day of the Jackal (1973) režiséra Freda Zinnemanna, kde se objevil v roli prezidenta pařížské burzy Lefevra. Film byl nominován na řadu ocenění včetně Zlatého glóbu a ceny BAFTA. Spolupráce s Williamem Friedkinem Dalším významným mezinárodním projektem byl film Sorcerer (1977) režiséra Williama Friedkina, remake klasického francouzského thrilleru Mzda strachu. V tomto napínavém dobrodružném dramatu, které sleduje skupinu mužů převážejících vysoce nestabilní nitroglycerin přes nebezpečnou jihoamerickou džungli, François opět prokázal svůj talent pro ztvárnění autoritativních postav. Přestože film při svém uvedení komerčně propadl, později byl kritiky přehodnocen a dnes je považován za jedno z mistrovských děl 70. let. Francouzská filmografie a komediální role Ve Francii se Jacques François stal vyhledávaným hercem pro komediální role, kde jeho seriózní vystupování tvořilo dokonalý kontrast k bláznivým situacím. Objevil se v řadě populárních komedií, včetně Les Aventures de Rabbi Jacob (1973), kde ztvárnil generála, dále v La Zizanie, Le Jouet (1976) jako despotický šéfredaktor, a v sérii Le Gendarme, kde si zahrál plukovníka v díle Le Gendarme et les extraterrestres (1979). Spolupráce s novou vlnou francouzské komedie Na počátku 80. let jeho popularita ještě vzrostla díky spolupráci s novou generací francouzských komiků. Skupina Le Splendid mu svěřila roli lékárníka v kultovní komedii Le Père Noël est une ordure (1982) režiséra Jean-Marie Poiré. S tímto režisérem následně spolupracoval na řadě dalších úspěšných komedií, včetně Papy fait de la résistance (1983), Twist again à Moscou (1986), Mes meilleurs copains (1989) a L'Opération Corned Beef (1991). Jeho poslední významnou rolí byla účast ve filmu Les Visiteurs 2: Les couloirs du temps (1998). Dabing a další aktivity Vedle své filmové a divadelní kariéry byl Jacques François také známý jako francouzský dabér hollywoodských hvězd. Pravidelně daboval Gregoryho Pecka do francouzštiny, čímž propůjčil svůj charakteristický hlas jedné z největších filmových legend. Jacques François zůstal aktivním hercem až do konce svého života, přičemž jeho poslední role pocházejí z roku 2002. Během své mimořádně dlouhé a plodné kariéry se stal jednou z nejvýraznějších tváří francouzského filmu druhé poloviny 20. století, respektovanou jak pro své dramatické, tak komediální role.

Jeden hot a druhý čehý