Franco Franchi

Franco Franchi, vlastním jménem Francesco Benenato, narozen 18. září 1928 v Palermu na Sicílii, zemřel 9. prosince 1992, byl italský herec, komik a zpěvák. Patřil k nejvýznamnějším postavám italské filmové komedie druhé poloviny 20. století. Počátky kariéry Franco Franchi začínal v 50. letech drobnými komickými vystoupeními v ulicích Palerma, kde používal umělecké jméno Ciccio Ferraù. Jako pouliční umělec bavil kolemjdoucí improvizovanými scénkami, imitacemi a loutkovými pohyby. Kromě herectví hrál také na akordeon a bicí a zpíval během pouličních představení. Zlomovým momentem jeho kariéry bylo setkání s Cicciem Ingrassiou, s nímž v roce 1954 vytvořil komické duo "Franco e Ciccio". Jejich první společné vystoupení se odehrálo v divadle "Costa" v Castelvetranu (provincie Trapani) a bylo založeno na parodii neapolské písně "Core 'ngrato". Jejich komický styl, založený na improvizaci, mimice a načasování, si rychle získal oblibu publika. Filmová kariéra Ačkoliv Franchi začal svou kariéru v 50. letech, skutečný průlom přišel až v 60. letech. Filmový debut dvojice se odehrál v roce 1960 ve snímku Appuntamento a Ischia režiséra Maria Mattoliho, kde účinkovali po boku zpěváka a herce Domenica Modugna. Ten je následně přivedl k významnějším divadelním vystoupením v muzikálové komedii "Rinaldo in campo", což odstartovalo jejich filmovou kariéru. V následujících letech se Franco Franchi a Ciccio Ingrassia stali jednou z nejpopulárnějších komických dvojic italské kinematografie. Mezi lety 1960 a 1972 vydělaly jejich filmy přes 35 miliard lir, což představovalo přibližně 10 % celkových příjmů italského filmu v tomto období. V roce 1964 tvořily jejich snímky dokonce 12 % národních tržeb a v jejich nejúspěšnějším období mezi lety 1964 a 1968, kdy natočili více než 60 filmů, představovaly 20 % příjmů celé italské kinematografie. Spolupráce s Cicciem Ingrassiou Duo Franco a Ciccio natočilo společně 112 filmů, přičemž jejich spolupráce trvala s několika přestávkami až do roku 1984, kdy vznikl jejich poslední společný film Kaos. Jejich komediální styl byl založen na improvizaci a minimálním scénáři. Jak sám Franchi uvedl: "Naše filmy nestály na pevném scénáři, ale na jednoduchém námětu, a vše, co bylo třeba vybudovat, bylo svěřeno naší schopnosti improvizovat a vymýšlet." Specialitou dvojice byly nízkorozpočtové, rychle natočené filmy – v jednom roce jich dokázali natočit až 12, jeden dokonce během čtyř nedělí. Často pracovali na třech filmech současně a převlékali se mezi scénami přímo v autě při přejezdech mezi natáčeními. Producenti spoléhali na jejich schopnost improvizace, což umožňovalo snížit náklady na produkci. Významné filmy Mezi jejich nejznámější filmy patří War Italian Style (Due Marines e un Generale) z roku 1966, kde spolupracovali s legendárním Busterem Keatonem v jedné z jeho posledních rolí. V tomto válečném komediálním snímku ztvárnili dva americké vojáky italského původu, kteří se snaží přelstít nacisty během druhé světové války. Významným dílem v jejich filmografii je také The Adventures of Pinocchio (Le avventure di Pinocchio) z roku 1972, televizní minisérie režiséra Luigiho Comenciniho, která byla později sestříhána do celovečerního filmu. V této adaptaci klasického příběhu o dřevěném panáčkovi, který se touží stát skutečným chlapcem, ztvárnil Franco Franchi roli Kocoura, zatímco Ciccio Ingrassia hrál Lišáka. Dvojice se objevila také v antologickém filmu Caprice Italian Style (Capriccio all'italiana) z roku 1968, kde v epizodě "Che cosa sono le nuvole?" režírované Pierem Paolem Pasolinim hráli po boku legendárního Totò. Tato spolupráce s uznávaným režisérem představovala pro duo příležitost vystoupit z žánru čisté komedie. Filmový styl a odkaz Franco Franchi a Ciccio Ingrassia byli známí především svými parodiemi populárních filmů a originálními komediemi. Jejich filmy často následovaly trendy a potřeby trhu v období, kdy byly natočeny. Mnoho jejich snímků se točilo kolem tématu sicilské mafie, jako například L'onorata società (1961) a I due mafiosi (1964). Přestože byli v době své největší slávy kritiky považováni za představitele "béčkových" filmů, později byli doceněni za své komediální a tvůrčí schopnosti. Jejich popularita u diváků byla obrovská, o čemž svědčí i komerční úspěch jejich filmů. Osobní život a závěr kariéry Franco Franchi byl otcem Massima Franchiho. Navzdory obrovskému úspěchu si dvojice uchovala pokoru pramenící z jejich skromných začátků. Jak sami vzpomínali, pracovali velmi tvrdě a přijímali všechny nabízené scénáře, protože se báli zůstat bez práce. Znali hodnotu práce, protože zažili chudobu. V polovině 70. let se jejich kariéry na čas rozdělily, ale brzy opět začali spolupracovat a v 80. letech se prosadili v televizi, kde účinkovali v mnoha úspěšných pořadech. V roce 1985 byl Franco Franchi vybrán režisérem Jeanem Jacquesem Annaudem pro roli "Salvatora", znetvořeného mnicha ve filmu Jméno růže, ale roli odmítl, protože nechtěl, aby ho publikum, zvyklé na jeho tradiční komickou image, vidělo v roli odpudivé postavy. Franco Franchi zemřel 9. prosince 1992 a jeho pohřeb v historickém centru Palerma se stal významnou událostí, které se zúčastnilo mnoho občanů. V roce 2004 byl o dvojici natočen dokumentární film "Come inguaiammo il cinema italiano - La vera storia di Franco e Ciccio" (Jak jsme dostali italský film do problémů - Skutečný příběh Franca a Ciccia), který byl uveden na 61. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách.