Gabrielle Fontan

Gabrielle Fontan, narozená 16. dubna 1873 v Bordeaux ve Francii, byla francouzská filmová herečka, která se proslavila především svými charakterními rolemi. Její pravé jméno bylo Gabrielle Marie Joséphine Pène-Castel. Počátky kariéry a divadelní zkušenosti Gabrielle Fontan byla nejen filmovou herečkou, ale také uznávanou profesorkou dramatického umění. Její divadelní kariéra byla spojena především s Théâtre de l'Atelier, kde působila v letech 1926 až 1936 pod vedením slavného Charlese Dullina. Jako pedagožka vychovala řadu významných herců, mezi nimiž byli například Serge Reggiani, Roger Pigaut a Rosy Varte. Z divadelních her, ve kterých účinkovala, vynikla zejména v inscenacích jako Chacun sa vérité od Luigiho Pirandella, Colombe od Jeana Anouilha a především L'œuf od Féliciena Marceaua, kterou odehrála více než šestsetkrát. Filmová kariéra Gabrielle Fontan patří k nejvýraznějším charakterním herečkám francouzské kinematografie. Její filmová kariéra začala koncem éry němého filmu a trvala více než tři desetiletí. Během své dlouhé kariéry se objevila ve více než 120 filmech, přičemž poslední natočila v roce 1959, kdy také zemřela. Díky svému charakteristickému vzhledu – byla drobná, hubená, s pronikavýma očima a ostrým hlasem – se specializovala na role starých panen, služebných a přísných, často jízlivých starších žen. Významné filmové role Mezi její nejznámější filmy patří Sylvie and the Ghost (1946, v originále Sylvie et le fantôme), kde ztvárnila postavu Mariette. V tomto poetickém snímku režiséra Clauda Autant-Lary hrála po boku Odette Joyeux a Jacquese Tatiho. Dalším významným filmem byl Angel and Sinner (1945) a Strangers in the House (1942, v originále Les Inconnus dans la maison), kde hrála kuchařku Fine v domácnosti postavy ztvárněné slavným Raimem. V roce 1943 se objevila v oceňovaném filmu Douce, kde hrála služebnou Estelle, a v roce 1947 ve filmu Monsieur Vincent, kde ztvárnila hluchou stařenku z fary v Châtillonu. Tento film s Pierrem Fresnayem v hlavní roli získal Oscara za nejlepší zahraniční film a patří k významným dílům francouzské kinematografie. Pozdní kariéra V 50. letech se Gabrielle Fontan objevila v řadě úspěšných filmů, jako byly Papa, maman, la bonne et moi (1955), Papa, maman, ma femme et moi (1955) a Les Grandes manoeuvres (1955). Zahrála si také ve filmu Porte des Lilas (1957) režiséra Reného Claira a v dramatu En cas de Malheur (1958), kde ztvárnila paní Langloisovou, kterou ve filmu špatně zachází postava Brigitte Bardotové. Její poslední filmovou rolí byla postava paní Michelové ve filmu Maigret and the St. Fiacre Case (1959, v originále Maigret et l'affaire Saint-Fiacre) s Jeanem Gabinem v hlavní roli. V tomto filmu hrála prodavačku v obchodě, kterou Maigret navštíví při návratu do vesnice svého dětství. Herecký styl a odkaz Gabrielle Fontan byla známá svým minimalistickým, přirozeným hereckým projevem, který jí zajistil dlouhou filmovou kariéru. Její schopnost ztvárnit kaustické, ale i dojemné postavy z ní učinila jednu z nejlepších francouzských charakterních hereček své doby. Přestože často hrála menší role, její výkony byly vždy nezapomenutelné a přispěly k úspěchu mnoha klasických francouzských filmů. Gabrielle Fontan zemřela 8. září 1959 v Juvisy-sur-Orge ve Francii ve věku 86 let po dlouhé nemoci, zanechávajíc za sebou bohaté herecké dědictví čítající více než 115 filmů.