Nico Fidenco

Nico Fidenco, vlastním jménem Domenico Colarossi, (24. ledna 1933, Řím, Itálie – 18. listopadu 2022, Řím, Itálie) byl italský zpěvák, skladatel a autor filmové hudby, který se proslavil především svými soundtracky k žánrovým filmům. Raná kariéra a hudební začátky Nico Fidenco byl hudebním samoukem, který se učil hudbě především poslechem a spoluprací s dalšími hudebníky a zpěváky. V roce 1939, ve věku šesti let, se s rodinou přestěhoval do Asmary v Eritreji, kde zůstal až do roku 1949. Jeho profesionální hudební kariéra začala v roce 1960, kdy podepsal smlouvu s italskou pobočkou RCA v Římě. Téhož roku zaznamenal svůj první velký úspěch, když jeho píseň "Su nel cielo" (anglicky "What a Sky") byla vybrána režisérem Francescem Masellim pro soundtrack k filmu Silver Spoon Set (I Delfini). Pěvecká kariéra Skutečný průlom v jeho kariéře přišel s písní "Legata a un granello di sabbia" (1961), která se stala prvním singlem v Itálii, který překonal hranici jednoho milionu prodaných kopií. Tato skladba je považována za první italský letní hit v historii a držela se na vrcholu hitparády neuvěřitelných 14 týdnů. Fidenco následoval ve stopách zpěváka Peppina Di Capriho a nahrával písně jak v italštině, tak v angličtině. Mnoho jeho nahrávek byly covery písní z filmových soundtracků, jako například "Exodus" nebo "Moon River" z filmu Breakfast at Tiffany's (1961). Vrchol popularity V polovině 60. let dosáhl Fidenco vrcholu své popularity s hity jako "Goccia di mare", "A casa d'Irene", "Celestina", "Come nasce un amore" a "Non è Vero". Přestože se nikdy neprosadil na prestižním hudebním festivalu v San Remu, vytvořil působivé množství kvalitních balad. V roce 1966 opustil RCA a přešel k vydavatelství Parade, což vedlo k postupnému poklesu jeho popularity jako zpěváka. Jeho jediná účast na festivalu v San Remu přišla v roce 1967, kdy představil píseň "Ma piano" (per non svegliarmi), ale nedostal se do finále. Filmová hudba a spaghetti westerny Od roku 1966 se Fidenco začal více soustředit na skládání filmové hudby. Jeho prvním filmovým soundtrackem byla hudba k španělsko-italské koprodukci "In the Shadow of the Colt" (All'ombra di una Colt). Postupně se stal plodným skladatelem filmové hudby, zejména pro žánrové filmy. Složil hudbu k řadě spaghetti westernů, včetně The Texican (1966), Dynamite Jim (1966) a John the Bastard (1967). Jeho melodický hlas byl občas využit i v těchto filmech, například v titulní písni "La ballata del treno" pro western Bandidos. Emanuelle a další filmové série Fidenco je však nejvíce známý svými soundtracky k erotické filmové sérii Black Emanuelle, která začala v roce 1975 filmem režiséra Bitta Albertiniho. Hlavní roli fotoreportérky Mae Jordan, známé jako Emanuelle, ztvárnila Laura Gemser. Fidenco složil hudbu k několika filmům této série, včetně Emanuelle in America (1977), Emanuelle Around the World a Emanuelle and the Last Cannibals. Sám Fidenco považoval soundtrack k Black Emanuelle za své nejlepší a nejpamátnější dílo. Jeho hudba k těmto filmům kombinovala latinskoamerické rytmy s elektronickými texturami a byla ovlivněna ranou techno hudbou Giorgia Morodera a skupiny Kraftwerk. Pozdější kariéra Kromě westernů a erotických filmů skládal Fidenco také hudbu k hororům (například Zombie Holocaust z roku 1980) a japonským anime. V roce 1984 spoluzaložil nostalgické vokální kvarteto Super Quattro spolu s Jimmy Fontanou, Riccardem Del Turco a Giannim Mecciou. Skupina vystupovala živě a vydala tři alba s moderními aranžemi jejich hitů ze 60. let. Kvarteto se rozpadlo v roce 1994. V roce 2007 vystoupil Fidenco živě na festivalu Lucca Comics & Games, kde zpíval soundtracky a znělky z kreslených seriálů, které se staly kultovními. Odkaz a poslední roky Nico Fidenco ukončil svou aktivní kariéru v roce 2014, ale jeho charakteristická hudba, evokující atmosféru 60. let, se objevila i v novějších filmech, například v Once Upon a Time... in Hollywood (2019) režiséra Quentina Tarantina. Od roku 1969 byl ženatý s herečkou Annou Marií Surdo, se kterou zůstal až do své smrti 18. listopadu 2022 ve věku 89 let. Fidenco zanechal bohaté hudební dědictví, které zahrnuje desítky filmových soundtracků a písní, které definovaly italskou populární hudbu 60. let a filmovou hudbu 70. a 80. let.