Barbara Ferris

Barbara Gillian Ferris, narozená 3. října 1936 v Londýně, zemřela 23. května 2025. Byla anglická herečka a bývalá modelka, která se prosadila v britské kinematografii a televizi především v 60. letech 20. století. Počátky kariéry Barbara Ferris se narodila jako druhé ze čtyř dětí Roye Ferrise, mlékárenského doručovatele v londýnské čtvrti Soho, a jeho manželky Dorothy (rozené Rothové). Její mladší sestra Elizabeth Ferris se stala úspěšnou skokankou do vody a získala bronzovou medaili na olympijských hrách v Římě v roce 1960. Barbara navštěvovala hereckou školu Italia Conti v Wokingu, kde se věnovala tanci a herectví. Svou profesionální kariéru zahájila již v teenagerských letech, kdy se objevila v televizních produkcích. V roce 1961 ztvárnila barmanku Nonu Willis v populárním seriálu Coronation Street a následně se objevila v epizodách seriálů The Cheaters (1962) a Zero One (1963). Filmová kariéra Ferris se prosadila ve filmovém průmyslu v 60. letech, kdy se objevila v řadě významných britských filmů. Mezi její první filmové role patřily drama Term of Trial (1962) s Laurencem Olivierem a romantická komedie A Pair of Briefs (1962). Následovaly filmy jako Sparrows Can't Sing (1963), kde ztvárnila postavu Nellie Gooding, A Place to Go (1963) s Ritou Tushingham a Bernardem Lee, Bitter Harvest (1963) s Janet Munro a sci-fi thriller Children of the Damned (1964) s Ianem Hendrym. Její nejznámější filmovou rolí se stala postava Dinah ve filmu Catch Us If You Can (1965, v USA uváděném jako Having a Wild Weekend), režijním debutu Johna Boormana. V tomto road movie, které bylo vytvořeno jako odpověď na úspěch filmu A Hard Day's Night s The Beatles, ztvárnila mladou modelku, která uteče s kaskadérem (Dave Clark z populární skupiny The Dave Clark Five). Film, ačkoliv komerčně méně úspěšný než jeho vzor, jí přinesl nominaci na cenu BAFTA a dočasný status pin-up dívky. V roce 1968 si zahrála po boku Oskara Wernera v romantickém dramatu Interlude režiséra Kevina Billingtona, kde ztvárnila mladou novinářku, která se zaplete do milostného vztahu se slavným dirigentem. O rok později následovala hlavní role v komedii A Nice Girl Like Me (1969) režiséra Desmonda Davise, kde hrála svobodnou matku, jejíž časté románky končí těhotenstvím. Divadelní kariéra Paralelně s filmovou kariérou se Barbara Ferris prosadila i na divadelních prknech. V roce 1965 ztvárnila hlavní ženskou roli v kontroverzní hře Edwarda Bonda Saved v Royal Court Theatre v Londýně. Tato inscenace se stala předmětem cenzury ze strany lorda komořího a následného soudního sporu, který přispěl ke změně cenzurních zákonů v britském divadle. V roce 1966 hrála hlavní ženskou roli Marion v komedii Terence Frisbyho There's a Girl in My Soup v londýnském Globe Theatre po boku Donalda Sindena. Tato inscenace se na čas stala nejdéle hranou komedií v londýnském West Endu. Mezi její další významné divadelní role patřila postava Belindy v černé komedii Alana Ayckbourna Season's Greetings (1982) a role v původních inscenacích her Michaela Frayna Alphabetical Order (1975) a Clouds (1977). V roce 1984 vytvořila roli Mavis v divadelní hře Richarda Harrise Stepping Out, kterou později ve filmové verzi ztvárnila Liza Minnelli. Televizní kariéra a pozdější tvorba V 70. a 80. letech se Barbara Ferris více zaměřila na televizní tvorbu. V roce 1972 ztvárnila Emilie Trampusch v seriálu The Strauss Family a v roce 1981 se objevila jako Elizabeth v televizním dramatu Elizabeth Alone. Široké publikum ji poznalo jako Emmu Lambe, manželku vikáře v podání Richarda Brierse, v populárním komediálním seriálu All in Good Faith (1985-1987). V pozdější fázi své kariéry se objevila po boku Richarda Brierse také ve filmové adaptaci Ayckbournovy komedie A Chorus of Disapproval (1988) režiséra Michaela Winnera, kde hrála Enid Washbrook. Její poslední významnou filmovou rolí byla účast v kriminálním dramatu The Krays (1990), které zachycovalo život nechvalně známých londýnských gangsterů. Barbara Ferris byla vdaná za filmového producenta Johna Questeda, s nímž měla tři děti: Nicka, Christophera a Catherine. Přestože nikdy nedosáhla statusu velké filmové hvězdy, byla respektovanou herečkou, která zanechala výraznou stopu v britské kinematografii 60. let a v divadelním světě.